Pandemie mění univerzity, u distanční výuky zůstávají. Které obory budou zanikat?
Část největších světových univerzit už oznámila, že nový akademický rok absolvují celý na dálku. Covidová krize zjevně vysoké školy nezmění jen dočasně. Budou dál fungovat ve velkých a nákladných budovách? A které obory nepřežijí vlny úspor?
Ráno vstát na přednášku na dálku, pak si přečíst četbu v pdfku, napsat úkol a odpoledne ještě absolvovat dálkový seminář. To všechno celý den na jedné židli, za jedním stolem. Typický denní program vysokoškoláků byl během jara podobný home-officu, a i v případě univerzit se ukázalo, že to je dlouhodobě únavné, ale taky že to může dlouhodobě fungovat. Je to ale pro studenty dobrá zpráva? A co pro univerzity?
Dálkový provoz fungoval
Pandemický režim univerzit ukázal, že spoustu svého běžného provozu reálně nemusí vykonávat, nebo aspoň ne v budovách. Lékařem se samozřejmě na dálku nestanete, u humanitních, sociálně-vědních, ale i některých technických oborů je ale situace jiná. Přednášky stačí nahrát, ani to ale někdy nebylo potřeba a řada učitelů zůstala u zadávání četby a úkolů.
Zkrátka se už definitivně potvrdilo, že staré romantické kulisy kampusů, velkých aul a učení v knihovnách už pro vysoké školy nejsou ten nejefektivnější režim. Kdybychom tuhle technokratickou úvahu dotáhli do extrému, mohla by na podstatné části škol klasická výuka postupně úplně zmizet včetně zkoušení – na dálku probíhaly v jarním semestru už jak písemné, tak ústní zkoušky.
Obhájí si vysoké školství do budoucna nákladný provoz ve velkorysých budovách, když vcelku evidentně není tak úplně nezbytný? Zvlášť v době, kdy se bude šetřit všude? Problém se udržet by mohly mít i některé méně populární a z laického pohledu postradatelné obory. Ještě víc než dřív se od akademického světa bude očekávat důraz na praktičnost a pomoc světu s řešením krize. Univerzity dostanou příležitost přesvědčit, že nevytváří jen elitářskou bublinu s klesajícím přínosem pro společnost.
Blíž k fabrice na diplomy
Ostatně trend udržování univerzit bezpečně prázdných se už projevuje – celý akademický rok 2020/21 má absolvovat na dálku třeba Cambridge, pro zimní semestr to oznámila rovněž řada evropských vysokých škol. Jiné chtějí udržet výuku osobně aspoň tam, kde to půjde – v menších skupinách, případně jen u praktických předmětů, které to nutně vyžadují.
České ministerstvo školství zatím žádný plán nezveřejnilo, otázek je dost. Jak se má případně řešit nákaza studenta? Zakaranténovat každého, s kým byl na přednášce nebo semináři? I když jsou to mnohdy desítky lidí a třeba ani nestudují stejné obory? Dokdy takový hybridní režim bude moct fungovat? Než bude svět proočkovaný na covid-19, může uběhnout klidně další rok. Velké univerzity možná budou co nevidět dávat do červených tub první diplomy pro celé ročníky, které studovaly jen na dálku.
Velké mezinárodní instituty se asi budou muset obejít bez přísunu zahraničních studentů. Jejich úbytek ale možná zkusí vynahradit místními, kteří si je třeba dřív kvůli školnému nemohli dovolit. Požadovat stejný poplatek za distanční výuku bude asi taky neudržitelné.
Přesun čím dál větší části výuky do dálkové podoby ale taky trochu stírá rozdíl mezi univerzitou a třeba běžným jazykovým online kurzem. Je to zase o krok, možná i několik kroků blíž od univerzity jako centra vzdělanosti a pokroku k odosobněné fabrice na inflační tituly.
