Vladimír Mertlík: Alenka v říší divů, hloupá a plytká Venezuela a Zeman v psychofyzickém rozkladu
Přes veškerá neštěstí / vpřed se valí naštěstí / chvíli tam a chvíli sem / jak je krásná naše zem / ráno nohy chladí rosa / večer všem pak teče z nosa / K nebi hledí zvlhlé oči / láskou její srdce trna / taková je naše Nšo-či / ministryně „love“ z Brna
Tak nějak by rýmovalo Zpětné zrcátko, kdyby bylo stejným střevem básnickým nadáno jako Alenka v říši státního rozpočtu divů. Není divu!
K příjmení Schillerová nepřišla náhodou a Friedrich Schiller, německý spisovatel, básník, dramatik, estetik a historik, by jistě se zalíbením pohlédl na Alenu Schillerovou, brněnskou básnířku, glamour modelku, influecerku, estetičku a samokadeřnici – snivě opřenou o mramor ministerstva financí, jak hledíc přes snítku jilmu zasněně pobrukuje: Meloun sem, meloun tam / nám už je to všechno jedno / meloun sem, meloun tam / nám už je to fuck!
V minulých dnech vysílal kanál Nova Cinema filmovou fresku Ameriky třicátých let – Velký Gatsby. Zpětné zrcátko si povšimlo části anonce v DNES Magazín + TV na film, v níž byla i věta: „Ukazuje odvrácenou tvář prosperity „jazzového věku“, vykoupenou úpadkem tradičních hodnot a nástupem nových elit, pocházejících často z řad spekulantů a kriminálků.“
Jako by šlo o aktuální reportáž ze žhavé současnosti této země. Zpětné zrcátko by dodalo: „Inu, nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy!“
Plukovník Prymula měl pravdu, když tvrdil, že nebudeme-li ho poslouchat, přijde na podzim druhá vlna. A je to tady! Katastrofa! Zatímco první zasáhla jen občanskou holotu, která musela do izolace samovazeb, nesměla pracovat ani se existenčně živit, druhá vlna se ukázala v plné kráse. Hlavní hygienička, ministr zdravotnictví, ministr průmyslu i dopravy, vicepremiér, ministryně sociálních věcí, ministr zahraničí – a mohli bychom pokračovat – všichni nakaženi nebo v karanténě.
Jen premiér do karantény nepůjde, protože má respirátor dvojku, seděl od Rážové daleko, navíc vlevo, měl z úst vyvedenou hadičku ventilačkou z okna na ulici, byl tam vysoký strop a on ke všemu seděl na bobku, takže prostor nad ním byl ještě vyšší. Místo žvanění maká a jinak si máme pamatovat, že on nikdy – nikdy do karantény nepůjde, pamatujte si to – nepůjde!
A to pomíjí Zpětné zrcátko prezidenta, který je vypouštěn svými vodiči do výběhu jen čas od času jako pšouk po dofouknutí a zavodnění na dobu nezbytně nutnou, aby byl zachován dojem, že je stále ještě mezi námi. A najednou problém! Dědek z ničeho nic večer vstane, zpit zřejmě pracovními úspěchy a už se válí jak ten kanec po koberci.
Volby 2020: V říjnu proběhnou volby do zastupitelstev krajů a Senátu>>>
Redaktor mfDnes Vilém Barák vyslovil nedávno v souvislosti s opětovným nařízením nosit roušky a dodržovat rozestupy mezi občany úvahu, zda by neměla být podobná povinnost zavedena pro psy (košík a vodítko).
„Člověk bez roušky natlačený na jiného, stejně jako volně pobíhající pes představují potenciální nebezpečí. A jedním z úkolů státu je zaručit občanům možnost volně se pohybovat ve veřejném prostoru, svobodně, beze strachu. Což při odhadovaném počtu přes 2,2 milionu psů přestalo platit,“ uzavřel Barák své zamyšlení.
Je pravdou, že již Julius Fučík alias profesor Horák razil motto parafrázované tatínkem Zpětného zrcátka: „Lidé bděte, neblbněte, vždyť už se sem nevejdete!“
Z určitého úhlu pohledu s tím lze nejen souhlasit, ale úvahu i rozšířit o povinnost nasazení nejen roušky, ale i roubíku – zvláště v případě některých veřejných činitelů. Klid pomáhá léčit a blbý kecy škoděj!
Stát by měl být paralyzován invaliditou pilířů vlády, ale vše se v klidu valí dál a nebýt zbývajících zdravých proletářů všech zemí, kteří se spojili a zemi dále přivádějí na buben, bylo by dobře. S uložením ministra všehomíra do karantény dokonce skončily i vlakové masakry. Ministryně Venezuela Hýřivá Maláčová, která denně usíná s vizí, jak jedouc na bílém oři – pokud by tak silný oř existoval – rozhazuje chudině zlaťáky, k své fantasmagorii podotkla: „To je podle mě taková hloupá, plytká diskuse, kde na to vezmeme!“ Ano, paní ministryně, hloupá a plytká, líp se to říct nedá.
Socani zahájili volební kampaň a předseda Hamáček – kanec nenechavej – posílen pravidelným stykem, mj. i s obyvatelstvem vzal na sebe červenou mikinu hrdiny a Venezuela Hýřivá Maláčová aspoň červenou roušku, když už nezbylo šest metrů na blůzičku. A okamžitě si socani prvním průhrabem polepšili ve výzkumu na 9,5 % volebních preferencí. V další fázi kampaně uvažuje prý Hamáček o nasazení i rudých trenýrek s lampasem a heslem Oblékni si rudé trencle – stoupnou ti i preference.
Ale jak říká klasik: Nestahujme kalhoty, volby jsou ještě daleko!
Místopředsedkyně ústeckého krajského soudu Markéta Lehká byla přistižena, jak lehce pod vlivem – co to je, 1,8 promile – si to za volantem upaluje po silnici. Místo aby u soudu uvedla, že má virózu, jak je v této zemi zvykem, s níž se dá v případě její chronické formy řídit i stát, natož auto, začala tvrdit, že si před jízdou vzala bromhexin a stříkla si stopangin. No, jestli to takhle maká, tak trh s pervitinem je v hajzlu!
Úřednice státního zastupitelství neposlala ve stanovené lhůtě žádost o vzetí do vazby muže obviněného z ubodání manželky na ulici. Je to přitom to jediné, za co bere mzdu. Muž tak byl propuštěn a v místě jeho bydliště v Radotíně zasahovala policie proti vzbouřeným občanům připraveným se mu bránit a lynčovat ho. Úřednice prý bude disciplinárně potrestána tím, že jí budou na pět dní odebrány stravenky. Zpětné zrcátko by spíš doporučovalo vzít do vazby samotnou úřednici a rozšířit její trest o náhradu nákladů spojených se zásahem policie.
Kvíz „Najdi deset rozdílů“:
V textu Ladislava Kryzánka (mfDnes) o Kim Čong-unovi, vrchním veliteli severokorejské armády, se objevila řada zajímavých informací pod titulkem: „Kde se pořád berou fámy, že má smrt na jazyku?“ Zpětné zrcátko si dovolí citovat část textu se záměrným vynecháním jména protagonisty pro dopad kvízu:
„Už od víkendu se internetem šíří lavina zvěstí, že despota umírá, je v kómatu, anebo už dokonce opustil tento svět. Kde se ty fámy, že má smrt na jazyku, vlastně pořád berou? Od jeho nástupu k moci se to vrací jako kolovrátek: udělal to či ono, nechal svého strýce roztrhat zaživa psy, zapudil svoji sestru, byl svržen, je už nejspíš po smrti. Naposledy letos na jaře se houfně spekulovalo, že snad zemřel po zpackané operaci...
Nic z toho se nikdy nepotvrdilo. To o popravě psy si vymyslel hongkongský bulvár (mocný strýček skončil „jen“ s kulkou v hlavě), sestru nezapudil, ale povýšil, diktátora nesvrhli ani nezemřel…
Finále šokující zvěsti bývá jako přes kopírák – nejprve se objeví fotografie či video z nějaké akce, jíž se vládce účastní, ty jsou zprvu zpochybňovány a pak náhle nastane „běžný provoz“ a je zase uznán živým… Řada expertů horké hlavy chladí a upozorňuje na to, že si podle dostupných zpráv nadále plní vladařské povinnosti.
Pokusme se o využití textu v české transkripci jako kvízu „Najdi deset rozdílů“ pod titulkem: „Kde se pořád berou fámy, že má smrt na jazyku?
Už od víkendu se internetem šíří lavina zvěstí, že despota umírá, je v kómatu, anebo už dokonce opustil tento svět. Kde se ty fámy, že má smrt na jazyku, vlastně pořád berou? Od jeho nástupu k moci se to vrací jako kolovrátek: udělal to či ono, nechal svého gurua zaživa otrávit zkaženou tlačenkou, zapudil svého kancléře, byl svržen, je nejspíš už po smrti. Naposledy letos na jaře se houfně spekulovalo, že snad zemřel po zpackané operaci…
Nic z toho se nikdy nepotvrdilo. To o otravě tlačenkou si vymyslel bakalův bulvár (mocný guru byl „jen“ zavržen), kancléře nezapudil, ale povýšil, jeho nesvrhli ani nezemřel…
Finále šokující zvěsti bývá jako přes kopírák – nejprve se objeví fotografie či video z nějaké akce, jíž se vládce účastní, ty jsou zprvu zpochybňovány a pak náhle nastane „běžný provoz“ a je zase uznán živým… A tady veškerá podobnost končí.
Řada expertů horké hlavy chladí a upozorňuje na to, že si podle dostupných zpráv nadále plní vladařské povinnosti, ale naštěstí to není znát.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
