Hodinky nebo holínky, Čína nebo Tchaj-wan, obchod či investice. Aneb když srovnání kulhají
Schůzkám čtyř nejvýše postavených ústavních činitelů, které se stejně zas tak moc nekonaly a příliš toho nevyřešily, v tomto formátu odzvonilo. Přinejmenším do doby, kdy z nich bude vyloučen šéf Senátu Miloš Vystrčil za svoji troufalost navštívit Tchaj-wan, rozhodl prezident Miloš Zeman. Hned tři z nich se ale objevili v nedělních diskusních pořadech televize Prima.
Nebývalou koncentraci vysokých představitelů státu tvořili jak prezident Zeman, tak v následné, již skutečně živé debatě premiér Andrej Babiš a právě Miloš Vystrčil. Jednou z koncentrovaných ingrediencí tu byla srovnání a paralely. A jak to v podobných diskusích bývá, často nepřesné a zavádějící.
Třeba když Miloš Zeman přirovnával záměr obdarovat důchodce pětitisícovým bonusem k pomoci živnostníkům a podnikatelům. Zatímco seniorský bonus je skutečně hlavně dárkem, navíc vypláceným plošně, v druhém případě jde o selektivní kompenzaci ztrát. Ale to je jen drobnost…
To hlavní pochopitelně přišlo v souvislosti s cestou šéfa Senátu na Tchaj-wan, jakkoliv diskutabilní. A podobně se dá diskutovat o samotné roli horní komory. Její šéf Miloš Vystrčil o ní během návštěvy ostrova mluvil jako o „pojistce české demokracie“, čemuž se premiér Babiš v nedělní Partii taktéž pochopitelně divil: „Jaká pojistka demokracie? Oni jsou opozice.“
Ale nejde samozřejmě o trvale nedobré výsledky jeho ANO v senátních volbách, nýbrž o nízkou volební účast. Celé to ovšem ještě předtím shrnul prezident Zeman: „Senát je nejzbytečnější instituce, co tu máme.“
Pak je tu samotná cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Nejsrozumitelněji její význam popsal opět Miloš Zeman. Na otázku, co Česku přinese, lakonicky odpověděl: „Nic.“ A neopomněl připomenout význam pevninské ČLR: „Čína, což se málo ví, je po Německu druhý nejdůležitější obchodní partner České republiky. Zatímco Tchaj-wan je na 23. místě.“ Významem tchajwanských investic pro českou ekonomiku diváky pro jistotu neobtěžoval. Stejně tak ani deficitem v obchodní bilanci s pevninskou Čínou (pro úplnost – deficit, byť nižší, je i s Tchaj-wanem).
To premiér Babiš byl z ekonomického hlediska pozitivněji naladěn. „Ten byznys, který pan předseda přinesl, rádi s Havlíčkem podpoříme,“ prohlásil v Partii. Čímž nejspíš myslel, že přísliby investic a obchodní spolupráce, s nimiž Miloš Vystrčil z Tchaj-wanu dorazil, budou probírat s ministrem průmyslu a obchodu a dopravy. Protože „všichni dělají byznys. I s Tchaj-wanem i s Čínou“.
Nejde ale jen o nudná fakta, nýbrž i o důležité rétorické argumenty. Například co se prvotní čínské reakce na cestu Miloše Vystrčila týká („zaplatí vysokou cenu“). Tu prezident nejdříve odsoudil: „Je to přehnaná reakce.“ Následně to zahrál do sofistikovaného politického autu: „Je to náš domácí úkol, vyřešit si to na domácím hřišti.“ A ve finále to vzal empaticky: „Na druhou stranu lze pochopit čínskou kritiku tohoto kroku.“
Ale zapadnout by nemělo ani to hlavní. Byla to výhružka, anebo ne? I tady v tom má Miloš Zeman jasno: „Já bych tomu neříkal výhrůžky, já bych tomu říkal nesouhlas,“ prohlásil na Primě. Vzápětí ale dodal: „Je to samozřejmě výhrůžka.“ Každý ať si vybere.
Podobný argumentační rébus připravil divákům i premiér Babiš. Čínské výhružky nevýhrůžky odsoudil, cestu šéfa Senátu ale kritizoval. V nedělní diskusi to ale vzal ještě z jiného konce: „Já to neodsuzuji, že jste tam šel. Vy jen nerozumíte tomu, jak funguje zbytek světa, protože Tchaj-wan není v OSN.“
A podobně zavdal divákům důvod k přemýšlení, jak to vlastně před pár dny myslel s posměškem, že Miloš Vystrčil se nedomluví anglicky: „To, že pan předseda nemluví žádný cizí jazyk, není důležité... Vy jste to zase vytrhli z kontextu,“ otočil to proti moderátorce z Primy.
Šéf Senátu to komentoval slovy, že anglicky se domluví. Ale uznal, že nikoliv na takové úrovni, aby v angličtině pronášel i projevy. A dodal: „Také nemíním zkoušet pana premiéra, kolik má kilowatthodina joulů.“ Naštěstí to lze nalézt na internetu: 3,6 milionu…
