Petr Pešek: Jak je důležité mít ČSSD aneb Pravidla hýčkání čitelného levicového soupeře
Například taková kultura v koronavirové době jen přežívá, ale politika žije. Stejně jako tradiční soutěživost a názorové či rovnou ideologické spory. Byť ve stínu jiných, momentálně populárnějších témat. Proto by ani pravice neměla zapomínat jak na historickou, tak na budoucí roli ČSSD.
Sociální demokraté sice dál mohou jen nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy nejen „zdroje byly“, ale i dvouciferné volební výsledky. Nedávné průzkumy jim nicméně zaručují alespoň politické přežití, někdy se dokonce vydávají na výlet kolem desetiprocentní hranice.
Možná to je nereálné, ale zvláště jejich protivníci na pravé straně politického spektra by měli být rádi. Sociální demokraté zůstávají snadným, vyhraněným a čitelným soupeřem. Trochu cynicky viděno, jsou totiž nejenom oslabení, ale i nejednotní a zároveň pod tlakem ze dvou stran – z levého středu (ANO) a krajní levice (KSČM). Přesto setrvávají na svém, tedy co se jejich postojů týká.
Ministryně práce a sociálních věcí (a místopředsedkyně ČSSD) Jana Maláčová zůstává premiantkou v nápadech na utrácení a zahlazování společenských rozdílů pomocí rovnostářských přístupů. Občas se v tomto ohledu připomene i šéf sociálních demokratů, vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček.
Jako třeba když v nedělních Událostech na ČT s klidným hlasem odhadoval, že i příští rok bude rozpočtový deficit „hodně přes 250 miliard“. A především když zmiňoval ony jsoucí zdroje: sektorovou (tedy hlavně bankovní) daň a progresivní zdanění. Tedy nechat to všechno zaplatit šikovnější, úspěšnější a bohatší.
Ještě názornější byl v nedělní Partii na TV Prima ministr kultury za ČSSD Lubomír Zaorálek. Připomněl, koho – či spíše co – jeho strana považuje za hlavního soupeře. „To, že to ministerstvo je ve stavu, v jakém jsem ho našel, je také důsledek toho, jak se tady podceňovala kultura.“ A na dovysvětlení dodal: „To nejsou hejty. To je jen konstatování toho, že tady kultura byla podceňovaná díky heslům, že ekonomika má přednost.“
Neboli vyvolávání starých dobrých duchů ideologických půtek z 90. let. A co se k tomu hodí lépe než úlet některého z tisíců členů někdejšího stranického antipoda. Třeba jako teď mimořádně hloupá nadsázka řeporyjského starosty za ODS ohledně nutnosti terminovat existenci současného prezidenta a premiéra.
„Tohle je především zodpovědnost ODS, a co dělá ODS, je naprosto nedostatečné,“ využil Lubomír Zaorálek příležitosti, jak v tom někdejšího hlavního protivníka své strany trochu „vykoupat“. A vzápětí si přisadil: „Neuvědomujeme si, co se děje v Americe? Tam se ti lidé skutečně střílí...“
Ale zpátky na politické kolbiště. Dnešní sociální demokracie se opozici, zvláště pak té pravicové, hodí z výše uvedených důvodů. Pouze pravice to ale nezvládne. ČSSD musí se svým vlastním přežitím pomoct přeci jen ještě o trochu víc sama.
