Po volbách se nevyhneme lockdownu. Loď se potápí a na palubě se pořád tančí
V Česku jsme se ocitli v jakési podivné časové smyčce. Na jaře celé Česko šilo roušky, míchalo dezinfekci a tisklo na 3D tiskárnách štíty a součástky do ventilátorů. Teď na podzim, kdy Wolrdometer hlásí více než 32 milionů nakažených a téměř milion mrtvých po celém světě, ovšem nemalá část národa vidí v rouškách nikoli hygienické pomůcky, nýbrž „náhubky“, a v televizních debatách se opět zcela vážně diskutuje o tom, jestli je COVID opravdu problém a jestli bychom se přece jen neměli „normálně promořit“. Zatímco na jaře nás zbytek Evropy vyzdvihoval jako příklad včasného zvládnutí epidemie, nyní jsme se v počtu nových případů dostali na špici Evropy a naše země se na mapě zbarvila do tmavě rudé.
Počty nakažených během září exponenciálně rostly, hygiena nestíhá trasovat, testovací centra jsou přetížená. Covidová lůžka v nemocnicích se v posledních dnech plní pacienty. Ještě rychleji, než počet pacientů ovšem roste počet infikovaných lékařů a sester. Ti, kterým právě není zle, často nafasují respirátor bez ventilu a pracují dál i přesto, že jsou pozitivní. Zdravotníků je zkrátka nedostatek.
Přitom v nemocnici dnes leží většinou ti lidé, kteří se nakazili na začátku září. K dnešnímu dni je jich 802. Pokud vezmeme v úvahu, že hospitalizaci potřebuje zhruba 20% nemocných (tedy asi 5% všech nakažených), tak při současném denním nárůstu (za včerejšek 1985 nově nakažených, celkem 31 767 aktuálních případů) můžeme mít v polovině října v nemocnicích nikoli stovky, ale tisíce pacientů s covid.
Izraelský scénář
Matematikové, kteří připravují epidemiologické modely pro zahraniční univerzity, jako například Jakub Steiner z univerzity v Zurichu nebo Jan Kulveit z univerzity v Oxfordu, upozorňují na fakt, že přesně kopírujeme vývoj v Izraeli, který měl už ovšem v naší situaci lockdown, a že se loď, která narazila na kru, pomalu potápí. Jenže značná část české společnosti nechce špatné zprávy slyšet. Na palubě Titaniku se stále tančí, zatímco do podpalubí už teče voda.
Mnozí spoluobčané se na sociálních sítích vzájemně utvrzují v postoji, že nezakrýt si v době pandemie dýchací cesty a sedět v baru po desáté hodině večer patří mezi základní lidská práva. Ti staří a oslabení nechť se chrání sami a jim, silným a zdravým nechť umožní žít naplno. Nedochází jim zřejmě, že právě mezi zdravotníky a učiteli je velké množství lidí v důchodovém věku a naše společnost je na jejich práci závislá.
Nedůvěryhodná vláda
Jak k takové proměně postojů došlo? Jedním z faktorů určitě bude nedůvěra obyvatel k vládě. Jestliže na jaře vznikla mezi lidmi ohromná vlna solidarity a snahy společně situaci zvládnout, tak vláda udělala v zásadě všechno pro to, aby občanům energii i kompetence vzala. Aktivní podnikatelé, kteří chtěli pomoci, byli za svou aktivitu šikanováni úřady, čeští výrobci ochranných pomůcek museli přihlížet nákupům předražených, a ne vždy kvalitních produktů z Číny. Krizový štáb vyhlašoval opatření chaoticky a nevyzpytatelně, ale o to nekompromisněji. A premiér i lidé z blízkosti prezidenta se mezitím pokoušeli potichu protlačit parlamentem své vlastní návrhy zákonů.
Zároveň si už počátkem léta vláda dobře uvědomovala, že si musí vylepšit volební preference a poskytnout lidu chléb a hry: Tedy možnost užít si bezstarostné léto bez omezení. A tak Češi, na rozdíl od zbytku Evropy, kde zůstala povinnost zakrýt si dýchací cesty ve vnitřních prostorách, zahodili roušky a vydali se vstříc dovoleným.
Jenže virus, i když to tak mohlo vypadat, na dovolenou neodjel. Dál zůstal v populaci. Šířil se jen omezeně, protože čerstvý vzduch a sluneční paprsky mu přenos zjevně komplikují. Na podzim se pak znovu začal šířit v dopravních prostředcích, v kancelářích… a ve školách. Úplně stejně jako v Izraeli.
Mediální lékařské celebrity
Dalším podstatným faktorem, který významně přispěl ke změně postoje značné části společnosti, jsou různé mediální lékařské celebrity, kterým dávají česká média z nějakého záhadného důvodu neustále prostor. Tyto celebrity mají sice znalosti z oblasti virologie, epidemiologie i matematiky dosti limitované, ale rády a bez obav se o své názory podělí s veřejností. Dozvídáme se tedy již od jara, co si o epidemii myslí zubař, fyzioterapeut, chirurg, onkolog…
Těmto osobnostem, které jsou bezpochyby odborníky ve své oboru, ale k některým tématům by měly, při vší úctě, raději pomlčet, se povedlo přesvědčit veřejnost, že u nás přírodní zákony neplatí, že virus slábne a podobně. Přitom není pravda, že by se virus od jara nějak zásadně změnil. Kromě jedné významnější mutace, která zvyšuje jeho schopnost infikovat hostitele, je podle dostupných vědeckých studií stále stejný.
Neobstojí ani stále dokola omílaný argument takzvanou „švédskou promořovací cestou“. Propagátoři tohoto přístupu zjevně netuší, že Švédsko zavedlo během léta dost přísná epidemiologická opatření (například zákaz shromažďování nad 50 osob) a nyní se hlavní epidemiolog Anders Tagnell nechal slyšet, že nevylučuje sérii až třítýdenních lokálních lockdownů. Švédsko má totiž stejný ekonomický propad jako jeho opatrnější sousedé Norsko a Finsko, ale k tomu ještě 6000 mrtvých navíc.
Také Švýcarsko a Německo mají ohledně opatření vcelku jasno: Dosáhnout kolektivní imunity bez velkých ztrát na životech je možné pouze ve chvíli, kdy bude k dispozici účinná vakcína, což může být podle optimistických odhadů na jaře příštího roku.
Hledá se nezávislá autorita
Do té doby je potřeba nosit roušky v uzavřených prostorách, omezovat větší akce, používat dezinfekci. My už jsme ale nejspíš propásli období, kdy stačilo pouze toto. Pravděpodobně se nevyhneme zavření škol a po volbách nejspíš ani dvou až třítýdennímu lockdownu. Jak říká přední americký epidemiolog Anthony Fauci, školy mohou zůstat otevřené pouze pokud je oblast na semaforu zelená. Pokud se zbarví do oranžova, musíte kombinovat dálkové a prezenční studium. Pokud se ale mapa zabarví doruda, musíte školy zavřít, aby nezkolaboval systém.
V Německu vysvětluje systém opatření, která je vhodné použít v jednotlivých fázích epidemie, ve svých podcastech profesor Christian Drosten, šéf Institutu virologie při klinice Charité v Berlíně a poradce Angely Merkelové. V Británii veřejně vystupují známí epidemiologové jako například Peter Piot, ředitel Institutu hygieny a tropické medicíny v Londýně, který jako jeden z prvních pracoval v ohnisku Eboly, podílel se na výzkumu AIDS a nyní sám prodělal i covid.
V Češku bohužel nezávislá autorita, nebo přímo instituce, která by vydala jasné a srozumitelné stanovisko směrem k vládě i k veřejnosti, chybí. Téma nyní natolik zpolitizované, že se diskuse posouvá do iracionální roviny. Chybí nezávislá autorita, která by jasně řekla: Zapomněli jsme, jak vypadá skutečná epidemie nového viru a na to, jak důležitou roli hraje hygiena a prevence. Zvykli jsme si spoléhat na to, že nás lékaři nakonec zachrání. Jenže naplno rozjetou epidemii nemoci tak infekční jako covid neustojí žádný zdravotní systém na světě, a právě proto jsou omezení nutná.
Virus se nezměnil a jestli nad ním chceme zvítězit, musíme své chování pružně měnit my. Takový je totiž princip evoluce, princip Červené královny: „Musíš běžet ze všech sil, abys zůstal stát na místě.“
