Angelo, neodcházejte! Jak Němci pomohli Orbánovi vybudovat neliberální demokracii
„Jediný politik západní Evropy zapojený už při pádu komunismu, je kancléřka Merkelová, která se chystá skončit. Zkoušel jsem ji přemluvit, aby z politiky neodcházela, ale byl jsem vždy odmítnut.“ Možná to zní překvapivě, ale autorem těchto slov je maďarský premiér Orbán. Pro strůjce neliberálně-demokratického režimu je Německo klíčový partner a od Merkelové slýchá Orbán v poslední době komplimenty. Bez nadsázky lze říct, že nebýt Němců by svůj specifický politický systém možná nevybudoval.
Maďarská opozice má během Orbánova vládnutí jedno zásadní téma – utrácení peněz z evropských fondů, které často míří na projekty Orbánových kamarádů z velkého byznysu. Z průzkumů vyplývá, že je to jedna z věcí, která Maďarům na jeho Režimu národní spolupráce skutečně vadí.
O to víc byli Orbánovi domácí soupeři v šoku, když loni v Šoproni Merkelová maďarskou vládu za hospodaření s dotacemi pochválila: „Když se podíváme na ekonomický růst Maďarska, vidíme, že evropské peníze jsou dobře investované, lidé z nich benefitují a Německo se na tom rádo podílí vytvářením pracovních míst,“ řekla tehdy na tiskové konferenci.
Nízké daně a dotace
A měla pravdu, každý osmý forint, který proteče ekonomikou mezi Tiszou a Dunajem, má spojitost s německým byznysem. Německé firmy se v Maďarsku těší nízkým daním a dalším benefitům, tamní ekonomice po krizových letech pomohly snížit závratnou nezaměstnanost na dnešní stav 3 procent.
Spojení Orbána s Němci trvá už přes dvacet let. Jak vznikalo a čím vším německé firmy a politici Orbánovi pomohli, popsal nedávno ve velké reportáži webu Direkt36 oceňovaný novinář Szabolcs Pányi. Článek je mimořádně vyčerpávající, jeho vyznění je nicméně vcelku jednoduché: Orbán si v evropské velmoci vybudoval zásadního spojence a zároveň vytvořil závislost vlastní země na Berlínu.
Kořeny nadstandardních německo-maďarských vztahů leží ještě před nástupem Merkelové. Orbán si byl blízký s německým kancléřem Kohlem, a to natolik, že se s ním setkal krátce před prohranými volbami, jimiž začalo Kohlovo odcházení, a odmítl tehdy pozvání lídra socialistů Schrödera. Kohl byl Orbánův idol a sympatie byly vzájemné, maďarský lídr měl dokonce původně místo Merkelové přednést projev na Kohlově pohřbu.
V době, kdy už Kohl nevládl, pokračoval Orbán v tvorbě vazeb v německé ekonomice. Spřátelil se třeba s tehdejším šéfem Volkswagenu Martinem Winterkornem, který později přispěl k zásadnímu projektu továrny Audi v Győru a dostal maďarské státní vyznamenání. Kromě Audi má v Maďarsku velké podniky ještě Mercedes, BMW a Opel, dohromady zaměstnávají statisíce lidí.
Pro představu, v jakých řádech se vládní podpora pohybuje: BMW teď chystá novou továrnu v Debrecíně, na niž dostane přímou dotaci 34,4 milionů a eur. Audi za dobu Orbánových vlád dostalo v dotacích už kolem 100 milionů eur, což je v přepočtu na počet obyvatel čtyřikrát více než dostalo za stejnou dobu v Německu.
Němečtí strážci v Evropě
Proč se maďarskému lídrovi tak masivní podpora německého byznysu vyplácí? V posledních letech je Maďarsko terčem velké kritiky ze zbytku unie, část stran z lidovecké frakce EPP si přeje vyloučení Orbánovy strany Fidesz, časté jsou i požadavky na pozastavení přísunu evropských dotací. V EPP ale nad Orbánem dlouhodobě drží ochrannou ruku kromě jiných pravicových stran bavorská CSU. Kancléřka Merkelová se vůči Orbánovi vymezovala v době migrační krize, v poslední době si ale spíše vyměňují poklony jako třeba loni v Šoproni.
Maďarsko navíc nepodporuje jen německé podniky na vlastním území. Loni se stalo Maďarsko taky největším nákupcem německých zbraní a vojenského vybavení, z Budapešti do Berlína putovaly miliardy eur mimo jiné za 44 zcela nových tanků.
Na domácí půdě se pak Orbánovi tahle široká spolupráce vyplácí v několika rovinách. Zaprvé v zaměstnanosti – statisíce Maďarů pracují buď u německých automobilek, nebo u firem, které jim dodávají součástky aut.
Zadruhé, možná překvapivě, i v tiché podpoře v Orbánově boji s opozicí. Když se maďarský premiér rozhádal se svým letitým spojencem Lajosem Simicskou, jehož noviny Magyar Nemzet se začaly vyhraňovat proti vládě, německý obchodní řetězec Aldi přestal kritický Nemzet nabízet ve svých regálech a nahradil jej provládním deníkem Magyar Idők. U opozičních médií pak velké německé firmy vůbec neinzerují, přestože mají mnohdy víc čtenářů než provládní tituly.
Zkrátka a dobře se není co divit, že bude pro Orbána konec Merkelové ztrátou. Podle Szabolcse Pányiho je jediným možným ohrožením německo-maďarských vazeb právě velká změna v německé politice. Socialisté ani zelení totiž k neliberálnímu Maďarsku bůhvíjaké sympatie chovat nebudou, k automobilovému průmyslu ostatně taky ne. A proto Orbán možná ještě jednou zkusí Merkelovou přemluvit.
