Papalášské vrtochy. Prezident Miloš Zeman by měl jít všem příkladem, a ne pro sebe žádat privilegia
Od středy v České republice začnou platit další opatření proti šíření koronaviru, která zavřou školy, pohostinská zařízení anebo omezí shromažďování. Nové restrikce, které budou platit minimálně do začátku listopadu, významně ovlivní životy všech obyvatel, řadě podnikatelů a majitelů firem se jako bumerang vrátí starosti s jejich samotnou existencí. Podle prohlášení ministrů mají lidé jen chodit do práce a na nákup a jinak zůstat doma. Ve světle toho všeho se prezident Miloš Zeman a jeho okolí snaží vyloudit výjimku, aby se mohlo 28. října na Hradě konat předávání vyznamenání. Je to neskutečný výsměch a absolutní cynismus.
Na úvod zdůrazňuji, že nezlehčuji a plně chápu vážnost státního svátku 28. října a jeho význam pro naši společnost. Troufnu si tvrdit, že to obdobně chápe i drtivá většina společnosti. Jenže nyní se nacházíme v situaci, která je prostě extrémní a mimořádná. A podle toho bychom se všichni měli chovat. Zdůrazňuji slovo „všichni“. A příkladem by nám měli jít naši ústavní činitelé s prezidentem republiky v čele.
Není možné, aby si tu v situaci, kdy kvůli hygienickým opatřením proti šíření covidu nemohou děti chodit do školy, lidé se nemohou ve větších skupinách setkávat se svými přáteli, řadě lidí je znemožněno vydělávat si na živobytí, je zrušena veškerá kultura a sportovní utkání a tak dále, prezident republiky a jeho okolí takřka vydupávali pro sebe takové privilegium. A nic na tom nemění jejich ohánění se státním svátkem. Zeman nedávno v rozhovoru pro MF Dnes prohlásil, že jsme v obdobné situaci jako ve válce. Sám se přitom chová, jako by se nedělo nic. Káže vodu a pije víno.
Odhlédněme od covidu a zastavme se ještě u samotného řádového ceremoniálu, který pravidelně zakončuje 28. říjen. Z této slavnosti se v posledních letech stal už jen pouhý mejdan prezidentových kamarádů a tribuna pro urážky jeho oponentů. Roste seznam osob, které už nejsou pozvány. Vedle zástupců opozičních stran to jsou i rektoři vysokých škol a další. Lze očekávat, že po letošních volbách, které skončily pro vládní a hradní politické síly totálním fiaskem, by tento seznam nepozvaných byl ještě delší. Je ironií osudu a svým způsobem více než výmluvné, že nyní do médií zamířila zpráva, podle níž zpěvák Daniel Hůlka oznámil svůj záměr vrátit Zemanovi svoje státní vyznamenání. Je to doklad toho, že i v Zemanově fanklubu se čas od času v někom pohne svědomí a je mu už osobně trapné přihlížet, jak prezident znevažuje důstojnost svého úřadu a pověst České republiky.
Zeman si nejen během slavnostního večera 28. října stále častěji vyřizuje účty se svými odpůrci a dává průchod své mstivosti a zášti. Vůbec nerespektuje, že 28. říjen je svátek celého národa, a ne jen jeho a jeho vyvolených. Udělal si z toho dne svoji hračku a nechce, aby mu ji někdo bral. Dělá nyní všechno pro to, aby se akce – byť ve zmenšeném formátu – uskutečnila. Neštítí se přitom ničeho. On a jeho satrapové haní všechny, kdo vyzývají, aby se i na Hradě respektovala pravidla nařízená pro celou zemi. Na ministru zdravotnictví či hygienicích nyní leží zásadní úkol, a sice vysvětlit Zemanovi, že pravidla platí pro všechny. Pokud tak neučiní, degradují se jako odborníci.
Chápu, že 28. říjen je významný den a měl by být i náležitě oslaven nebo připomenut. Nicméně to neznamená, že to nejde bez ceremoniálu a řečnění ve Vladislavském sále. Všichni ocenění snad pochopí, že je mimořádná situace, a nebudou mít problém ocenění přijmout jindy či jinde. Své role by se měla chopit média, především rozhlas a televize, a na sváteční den připravit adekvátní nabídku kombinující zábavu, ponaučení a publicistiku. Pokud by tuto příležitost uchopila správně, můžeme nakonec na 28. říjen 2020 vzpomínat jako důstojně prožitý státní svátek, při němž po čase opět národ držel při sobě.
