Lockdown má smysl jen tehdy, když jej všichni dodržují a někdo ho vymáhá. Vláda selhala
V době, kdy v létě vláda vyzývala lidi k zodpovědnosti a k tomu, aby kvůli koronaviru moc necestovali do zahraničí, odjel premiér Andrej Babiš na dovolenou do Řecka a jeho manželka Monika byla v Chorvatsku. Vysvětloval to takto: „Moje rodina je pro mě důležitá, tak s dovolením všichni moji hejtři a nepřátelé to snad rozchodí.“ Někteří lidé to ale vlivem nákazy „nerozchodili“. Zemřeli. I v důsledku toho, že vláda jedná chaoticky a neudělala dostatečná opatření, aby se druhá vlna pandemie, kterou právě zažíváme, nerozjela.
Teď ten samý Babiš oznámil, že nastává opět takzvaný lockdown, tedy mohutné restrikce omezující život v Česku. Mají ale omezení smysl, když je všichni nedodržují? Nemají.
Na koronavirovou pandemii existují nejrůznější názory. Například v Česku se k ní už vyjádřili skoro všichni, kteří mají titul MUDr., nebo se honosí nějakým tím titulem před jménem. Někdo se kloní k velmi přísným omezením života, další volají v rámci udržení svobody po volnějším režimu. Na rozdíl od některých jiných zemích se nám ale nepodařilo nákazu zastavit, naopak patříme dnes mezi lůzry. Na internetu a na sociálních sítích dokážeme nemoc všichni řešit a všichni víme, co by se mělo dělat, ale realita nám nedává dobré vysvědčení. Na oblíbené české švejkování a nedostatek zodpovědnosti k ostatním krutě doplácíme.
Vláda, úřady a příslušné instituce nedokázaly ochránit rizikovou skupinu seniorů v domovech důchodců či v jiných zařízeních, kde o ně pečují. Tisíce lidí na koronavirus nebo v jeho důsledku zemřou. Není pro to žádná omluva. Je to obrovské selhání. Navíc bláboly o tom, že přece tolik lidí neumírá, jsou příkladem hyenismu a absence základních atributů morálky.
Politici, kteří by měli mít v popisu práce držet národ v klidu, lidi od března spíše straší, jednali absurdně, protože svá prohlášení a nařízení měnili nejenom ze dne na den, ale dokonce z hodiny na hodinu. Jednali chaoticky. A pořád v tom pokračují. Výměna želé-ministra Adama Vojtěcha za rádoby přísného plukovníka epidemiologa Romana Prymulu zjevně nepomohla. O premiérovi Babišovi se ani nemusíme bavit, protože ten tvrdil, jak covid-19 perfektně zvládáme a že za vše přebírá osobní zodpovědnost. Pokud ano, měl by rezignovat. Jenže on vyhlásil ve středu po poledni další lockdown.
Ten současný lockdown přitom provázejí velké chyby.
Proč se zavíraly základní školy, když děti nejsou podle žádných dostupných dat přenašeči nákazy? Vznikl tím obrovský problém, kdy musely zejména matky opět zůstat doma. Dotýká se to i mnoha zdravotních sester, bez kterých se teď našponovaný zdravotnický systém neobejde. A pokud začne kolabovat zdravotní systém, tak jsme v průšvihu, který jsme po desetiletí nezažili.
Každý je dnes chytrý, ale je jasné, že kdybychom zatáhli za brzdu dříve (v srpnu, začátkem září) nevznikl by dnes tak velký problém. Snad to někdy pochopí i Institut Václava Klause, stomatolog Roman Šmucler, genetička Soňa Peková a další.
Pozorujeme u toho i obvyklý český problém. Tím je naprostý nedostatek důvěry a respektu k autoritám. V zemi zoufale chybí někdo, kdo by vystupoval zcela konzistentně a jednoduše by lidem dokázal vysvětlovat, co a jak dělat. A aby mu to lidé i dlouhodobě věřili.
Další nový lockdown sice může nakonec přinést kýžené zpomalení nákazy, ale také nemusí. Nevíme. Navíc smysl má pouze tehdy, když se přijatá nařízení budou dodržovat. A to někteří lidé zjevně dělat nechtějí. Je v tom kus ješitnosti, ale především nedostatek zodpovědnosti k ostatním. Ne každý je totiž zdravý a silný, aby případný nápor nemoci vydržel. Stát vyhlášené restrikce dokonce ani neumí vymáhat. Nebo nechce vymáhat. Příklad z nedělní násilné demonstrace na pražském Staroměstském náměstí je toho odstrašujícím příkladem. Zatímco policie v Bavorsku, v Belgii či na Tchaj-wanu občany, kteří nařízení nedodržují, pokutuje, u nás se všem jen domlouvá, domlouvá a domlouvá. Chceme to tak, máme výsledek, jaký máme.
Zemi obchází fráze, že „společně to zvládneme“. Ano, jednou to určitě zvládneme. Ale kdy? A kolik lidí u toho už bude chybět? Nový lockdown snad něčemu pomůže. Ale přišel zejména kvůli tomu, že situaci vláda podcenila. I mnoho dalších lidí situaci podcenilo. Nezbývá se proto ptát: Budeme v tomto módu pokračovat dál? Budeme dál nezodpovědní a málo obezřetní? Budeme se tak chovat i při další možné vlně koronaviru? I na Vánoce? Nebo i příští rok na jaře? Pak Pánbůh s námi.
