Bohumil Pečinka: Nová opatření proti covidu aneb Něco se musí stát
Tak tu máme opatření jako na jaře, jen se smí vycestovat do zahraničí. Vládní představitelé ve středu na tiskové konferenci přišli se dvěma obrannými tezemi. První zní, že nemoc covid-19 je na vzestupu v celé Evropě. A druhá, že viníky dnešního stavu v Česku je zhruba třicet procent „nepřizpůsobivých“. K tomu se nedá mlčet ani z dobrých důvodů.
Je pravda, že procenta nakažených k počtu testovaných rostou v celé Evropě. Je však rozdíl, jestli jde o tři procenta nakažených jako v Německu, deset jako ve Španělsku a Francii nebo třicet procent nakažených z celkového počtu denně testovaných jako v Česku. Minimálně Němci nejsou nijak významně geneticky odlišní než Češi, takže problém bude spíš v celkové organizaci systému opatření u nás.
Ministr zdravotnictví Prymula na vládní tiskovce našel viníky tohoto stavu. Podle sociologických průzkumů, jejichž zdroj vůbec neuvedl, řekl, že v Česku je deset procent extremisticky orientovaných lidí. Ti pravidla nouzového stavu údajně nedodržují vůbec a další dvacet procent jen někdy. Takže viníci jsou podle pana plukovníka nalezeni. Co se však v Česku v posledních týdnech reálně stalo?
Na rozdíl od Německa a Francie tady vláda selhala v práci s daty. Dodnes jako jedna z mála evropských zemí nevydává analýzy o tom, v jakých vrstvách, prostředích a profesích se virus nejvíc šíří, čemuž by přizpůsobila svoje represivní opatření. Namísto toho „střílí“ plošné uzávěry jako by celá země bylo jedno velké vojenské cvičiště.
Dnes například unikla do deníku Echo 24 data z ÚZIS, z nichž vyplývá, že ve školách se nakazilo jen minimálně dětí, asi kolem tří procent, takže nebyl reálný důvod k jejich zavření. Namísto toho přes třicet procent nakažených je v prostředí open space a na úřadech. Nikdo neví, jestli tyhle data jsou skutečně přesná. Faktem je, že soudy bude v příštích týdnech a měsících hodně zajímat, na jakém základě vláda rozhodovala, když „zakazovala činnost“ celým odvětvím. Absolutně také nefungovalo sdílení těchto informací na úroveň ředitelů nemocnic atd.
Jeden z ekonomů, který dělal vládě podklady pro jejich rozhodnutí, byl René Levinský z CERGE. Na ČT 24 prohlásil, že „trasování nefunguje vůbec.“ Zřejmě to byl klíčový bod toho, kde jsme v počtu nakažených dnes. Když neznáte data z terénu, nemůžete pak z nich udělat analýzy a z nich správná politická rozhodnutí. Pak jsou tzv. opatření jen střílením na terč v mlze. Také systém testování fungoval špatně. Na rozdíl od sousedního Bavorska, kde každý návštěvník ordinace byl zadarmo otestován. Tady šlo o byrokratický proces nebo poměrně drahý kšeft soukromých laboratoří, který si nemohl každý dovolit.
Jestli se různé strany už od jara na něčem shodly, pak to byl závěr, že primárně se musí ochránit rizikové skupiny. Dnes od vlády slyšíme, že koronavirus se dostal do mnoha domovů důchodců, což je přesně ta věc, která udělala velká čísla smrtnosti ve Švédsku. Namísto lockdownu těchto skupin a zvýšené péče na jejich obranu, pomoci jim zvýšit imunitu před podzimem, vláda neudělala prakticky nic. Takže i „zbytek“ společnosti možná už příští týden čekají ještě větší regulace života.
Když vládní politici svádí dnešní stav na 30 procent „nepřizpůsobivých,“ měli bychom se jich zeptat: vážně vám někdo navrhoval, nebo vám dokonce bránil zavést účinný systém testování a trasování? Proč jste během léta neuvedli do pohybu chytrou karanténu, když jste to slibovali? Proč neexistoval už dávno centrální dispečink rozdělování pacientů s covidem po republice? Proč teprve nyní se hekticky dávají dohromady smlouvy s penziony a hotely na umisťování lidí v rekonvalescenci?
Ne, tohle se nedá svést na tlak části veřejnosti na letní rozvolňování. To je rozpad základní struktur řízení státu. Výsledkem je, že Babišově vládě a její schopnosti vést zemi důvěřuje stále méně lidí a řada z nich odmítá nová opatření akceptovat. Jestli má být koncem příštího týdne vyhlášen další nouzový stav, je si těžko přestavit, že by ho mohla obhajovat tato vláda v této sestavě a mohla přitom chtít aktivní důvěru lidí. Něco se prostě musí stát a nikdo zatím neví, co.
