Právník Aleš Rozehnal: Český olympijský výbor jedná v rozporu se spolkovým právem
V listopadu má proběhnout volba předsedy Českého olympijského výboru. Dřívější selanka při obsazování této mimořádně prestižní funkce je tentokrát doprovázena nebývale ostrou kampaní. O místo předsedy ČOV se potřetí uchází Jiří Kejval, ale poprvé bude mít protikandidáta, a to trenéra ženské reprezentace pozemního hokeje Filipa Neussera.
Jiří Kejval je přesvědčen, že ve skutečnosti opozici proti němu organizuje šéf České unie sportu Miroslav Jansta, který Jiřího Kejvala označil za lháře. Důvodem má být podle Kejvala Janstovo trestní stíhání ve věci sportovních dotací a údajná Janstova soudní strategie spočívající v útocích na jím poškozený Český olympijský výbor.
O tom, že Jiří Kejval neříká svá slova do větru, svědčí i to, že požaduje jménem Českého olympijského výboru mimo jiné po Janstovi a České unii sportu náhradu „majetkové a nemajetkové újmy“ s tím, že za nemajetkovou újmu považuje „např. poškození dobrého jména ČOV a celého českého sportu, dobré pověsti apod.“
Celý spor týkající se sportovních dotací jednoho dne rozhodne soud a bez znalosti důkazů, které ještě ani nebyly soudem provedeny, je takřka nemožné věc objektivně posoudit. Již teď je ale zřejmé, že na volbě předsedy Českého olympijského je něco velmi podivného.
Český olympijský výbor je spolkem a spolky fungují na principu, že členy spolku jsou ti, kdo ho založili, popř. ti, kteří jsou za členy spolku přijati. Jejich shromáždění je pak nejvyšším orgánem spolku, který volí jeho statutární orgán.
V případě Českého olympijského výboru je ale vše jinak. Ustavující plenární zasedání Českého olympijského výboru, které se konalo v roce 1992, sestávalo z členů z řad sportovních organizací a význačných sportovců. Stanovy ČOV, které byly přijaty za předsednictví Jiřího Kejvala, však rozdělily členy na ty, kteří mají právo účastnit se a hlasovat na nejvyšším orgánu, a členy, kteří právo účastnit se a hlasovat nemají, a nemají tak vlastně práva žádná, i když se jedná i o členy, kteří spolek založili.
Základní práva člena Českého olympijského výboru, tedy účastnit se a hlasovat na nejvyšším orgánu, tak nemá téměř žádný ze zakládajících členů ČOV ani z těch, kteří byli za členy přijati. Toto právo je ale naopak přiznáno osobám, které jsou de facto vybírány Výkonným výborem Českého olympijského výboru. Tyto osoby, které jsou vybrány vedením Českého olympijského výboru, jsou pak schopny na nejvyšším orgánu ČOV dát dohromady majoritu.
Stanovy Českého olympijského výboru tak navozují paradoxní situaci, kdy velká část členů, a to i těch, kteří spolek založili, nemají právo účastnit se a hlasovat na nejvyšším orgánu spolku, a nemají tak vlastně práva žádná, a naopak existuje velká skupina osob, které právo účastnit se a hlasovat na plénu ČOV v rozporu s principy spolkového práva mají.
Vedení Českého olympijského výboru si tak může určit, kdo se bude účastnit na zasedání nejvyššího orgánu ČOV, tedy pléna, a kdo bude volit jeho vedení, tedy i statutární orgán, kterým je předseda Českého olympijského výboru. Pro vedení ČOV je to ideální situace. Určí si složení orgánu, který ho má volit, a ten ho pak k nevelkému překvapení všech zúčastněných skutečně zvolí.
A právě proti této praktice brojí Kejvalův protikandidát Filip Neusser. Možná tak za celou opozicí vůči Jiřímu Kejvalovi nejsou dlouhé prsty Miroslava Jansty, ale snaha některých členů o to, aby se i při volbě předsedy ČOV hrálo fair play.
