Petr Havlík: S Blábolišem na věčné časy a nikdy jinak
Už jsme v tom našem Česku zažili mnohé. Měli jsme tady sarajevský atentát, lánský puč a mnohé další zlomové okamžiky, k nimž se nyní přidává vyšehradský pokec ANO smetánky.
Kdo a proč dal echo fotografovi Blesku se asi nedozvíme, ale i tak se nám obnažil svět té Cosa Nostry, která to tady ovládá. V čele stojí boss Andy Bláboliš, který se však mazaně prezentuje jako etalon morálky. I nyní se k věci postavil jako vždy čelem a vyzval svého plukovníka k odchodu ze scény. Roman Prymula (v péči Blábolišových marketérů Hanče a Prchala) svůj výlet do poutního místa pražské VIP sorty (restaurace Rio's) nepřežije, a tak se role spasitele bude muset zase zhostit samotný boss Andy.
Podle aktuálních čísel počtu nakažených a úmrtí jsme nyní Worst in Covid nejen v Evropě, ale dokonce na světě. Chlubílek Bláboliš ví proč. Ve svém (Prchalově) oduševnělém proslovu k národu, kterému infantilně říká „Čau lidi“, kárá své spoluobčany, vyděšené k smrti, že si za to mohou svou neposlušností sami. Těžko hledat větší aroganci moci a pokrytectví. Většina společnosti velmi dlouhou dobu přehlížela nekonečné seriály kauz, faulů a kolosálního střetu zájmů svého premiéra, kterými se zabývá i Evropská unie, a kupodivu stejným způsobem přehlíží i jeho fatální selhání v pozici údajného krizového manažera v řešení koronavirové pandemie. Co všechno se ještě musí stát, abychom si uvědomili, že čas je náš nepřítel?
Kritika se nyní nepřipouští, neboť by údajná nejednota oslabila společný boj pod praporem vůdce. A tak raději čekáme na zázrak, na prozření a na spásu… Bezradná vláda mezitím připravuje tuhý lockdown, čímž ještě více přitáhne šrouby (včetně špiclování a udávání). Základní fyzikální zákon říká, že akce vyvolává reakci. Ale lidem, jako je Jára Faltýnek, je to šumafuk, ten chce vydělat vždy a na všem, inu dobrý pobočník náčelníka. Atmosféra mezitím houstne. Komu a co má veřejnost věřit? Těm papalášům, těm vykukům a notorickým lhářům? Bláboliš se zabývá mikromanažerováním, což znamená, že pořád někomu volá a něco jakoby zařizuje. Bylo by to až k smíchu, kdyby to zároveň nebylo tak vážné.
Každé společenství stojí na určitých vnitřních principech, jestliže jsou tyto principy ušlechtilé, tak je společenství úspěšné. Jsou-li však sobecké, upadá. Slovo principy sice může znít abstraktně a nemoderně, ale důsledky principů jsou zcela konkrétní. Jakmile společnost ztratí svůj řád, hodnotový fundament a smysl, pak hrozí, že upadne do kolektivní deprese. To značí deziluzi z prázdnoty a ztrátu naděje. Nezdraví jedinci poté tvoří nezdravou společnost. A mezitím se Bláboliš drží zuby nehty a se svou prolhanou propagandou hledá vnitřní a vnější viníky tragické situace, v níž se nyní pod jeho vedením nacházíme. Dopadá to na jedince, rodiny, nejrůznější komunity a ve svém důsledku na všechny a na všechno. Jde o krizi důvěry a odpovědnosti. A právě ona generuje ty největší ztráty a rány, z nichž se budeme hrabat dlouho a nesmírně bolestně.
Odchod Prymuly, respektive způsob jeho odchodu, má svou hlubokou symboliku. Je z něj vidět, že naše věrchuška není žádným dělným profesionálním týmem, který hájí zájmy občanů země, nýbrž jen a jen spolčení kumpánů, kde se žádné ušlechtilé dohody nepěstují, a tudíž ani nectí. Dokonce ani ty, které platí v tradičních mafiích. Prostě vůbec žádné. A tak stále neuvěřitelně funguje to okřídlené úsloví: s vůdcem (Blábolišem) na věčné časy a nikdy jinak. Odborník se diví, laik žasne, ale to je tak všechno. Jenže i u nás zřejmě bude platit to, že jednou přijde nějaký dříve netušený faktor X a vše se dá do pohybu. Říká se tomu pak pud sebezáchovy. Uvidíme.
