Karel Steigerwald: Vyznamenání jako každý rok. Někdo medaili dostane, jiný ne
Pestrá sestava vyznamenaných z nejrůznějších oborů. Někteří jsou veřejnosti známí, jiní ne. Na kvalitě oceněných to nic nemění. Populární zpěvák jistě není cennější než věhlasný vědec nebo válečný hrdina. Všichni mají svou cenu. Někdo by navrhl jiného zpěváka, lepšího sexuologa či významnějšího herce. Možná, že existují lepší plukovníci, než je pan Prymula. Proč ne, sláva a ocenění je relativní jako všechno na světě. Není třeba přikládat těm oceněním nějaký mimořádný výklad.
Prezident jako každoročně kombinuje osobnosti skutečně významné a zasloužilé s osobnostmi zasloužilými méně, či ještě méně. Hlava státu má rada rozhořčení, konflikt a kritiku. Té se každoročně i dočká, mezi oceněné míchá i postavy pro význam a slávu této akce málo vhodné. A těší se pak z přívalu kritiky, ironie ba i rozhořčení.
Je možné prezidenta tohoto potěšení ušetřit a kritické rozbory si odpustit. Ať si dělá, co myslí. Má už svého dost. Ty skutečně velké a významné osobnosti medailový mix velkého s malýho nepoškodí. Velkými osobnostmi budou dál. A ti malí budou za rok, za dva zapomenuti, neb panská láska skáče po zajících. Jediné, co ze slavnostního večera trvá, je zpráva o panu prezidentovi a jeho libostech, sympatiích či vkusu. Ten se nemění, už na počátku prezidentovy služby byl takový, jaký je dnes. Jeden ze zpěváků to řekl jasně: prezident byl můj kamarád, tak mi dal medaili. Ale už kamarádem není, tak mu ji vracím.
Jednu novinku je nutno zaznamenat: dnes ocenil ministra, hned zítra ho propustí z vlády. Propustí ho, přestože ho ocenil, nebo ho ocenil, ačkoliv ho propustí? Řád bílého lva je sakra už nějaký řád.
