Prosadí se ve Francii civilizovaný islám? Macron se rozhodl muslimy naučit západním hodnotám
Vývoj po vraždě francouzského učitele Samuela Patyho ukazuje vážnou krizi ve francouzské společnosti a hlavně absolutní selhání francouzských expertů na islám a sociální problematiku, politiků a státních úředníků. Dnes, v době, kdy ve Francii muslimové již tvoří odhadem zhruba kolem 10 % populace, se teprve politici, experti a úředníci začínají zajímat o to, jak stvořit „francouzský islám“, ale vůbec jim nejspíš nedochází, že již několik desetiletí podobu islámu ve Francii určuje soupeření muslimských států o to, kdo bude mít vliv ve více mešitách.
Toto soupeření má logický důvod, protože z francouzských muslimů se stále více stává významná politická a společenská síla. Podle některých zdrojů mají muslimové ve Francii do následujících třiceti let, tedy v roce 2050, tvořit až 18 % populace.
Odhady vycházejí z analýz americké organizace Pew Research Center, která v roce 2016 uvedla, že muslimové ve Francii tvoří odhadem 8,8 % populace. Při nulové migraci by jejich přirozený přírůstek vedl v roce 2050 k podílu 12,7 % a při masivní migraci by do roku 2050 muslimská populace vzrostla zhruba na 18 %. Obrazně řečeno to znamená, že každý pátý úředník, voják, policista, lékař apod. by měl být muslimem. Nakolik si pak taková společnost může dovolit komfort zachování liberálních hodnot (například práva na kritiku a karikování islámu), je velkou otázkou. Osobně si myslím, že podíl muslimů ve francouzské populaci může být i mnohem větší, protože je například těžké odhadnout množství konvertitů k islámu v budoucnu, stejně jako míru úmrtnosti a stěhování z Francie ze strany nemuslimů.
Schopnost francouzské vlády prosadit „francouzský islám“ mezi tamními muslimy je velmi nejistá. V mnohamilionové populaci francouzských muslimů se sice nachází pár jedinců, kteří se tváří, že právě v takovýto „francouzský islám“ věří a snaží se ho propagovat. Jenže tento „francouzský islám“ má ctít právo na kritiku, karikování a urážení islámských hodnot, má ctít práva LGBT komunity, má hlásat, že muslimka si může vzít nemuslima a může mít sex, s kým chce a kdykoliv chce, a nemusí to být jen v manželství apod. Což je ovšem v rozporu s ortodoxním islámem, který dnes vyznává v různých formách většina francouzských muslimů.
V kontextu toho jsou až trapná veřejná vystoupení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který se najednou po desítkách let praktické nečinnosti francouzského státu bije v prsa a veřejně deklaruje, jak prý s „nefracouzským islámem“ zatočí a získá znovu kontrolu nad myšlením milionů muslimů. Tuto novou politiku asi má demonstrovat případ vyhoštěné bosenské muslimské rodiny, v níž rodiče a sourozenci brutálně ponižovali dívku, jež měla vztah s nemuslimem. Případně prohlášení o tom, že z Francie bude vyhoštěno několik set cizinců, již zde měli šířit „nefrancouzský islám“.
Je to ovšem jen divadlo. Dnes, v situaci, kdy nejspíše miliony lidí ve Francií věří v „nefrancouzský islám“, je nemožné takovým přístupem přesvědčit francouzské muslimy, aby se vzdali „nefrancouzského islámu“, protože ten je vlastně jen tradičním ortodoxním islámem, ve kterém je dle islámského práva urážení proroka Muhammada trestáno okamžitou smrtí, homosexualita je zločinem, jenž se trestá také smrtí, je zakázáno, aby si muslimka vzala nemuslima, protože to je cizoložstvím, a je také trestáno mít sex mimo manželství, a to u svobodných bičováním a u ženatých ukamenováním.
Právě tyto ortodoxní islámské hodnoty vtloukali do hlav francouzských muslimů po dlouhá desetiletí ve většině tamních mešit s tichým souhlasem či nezájmem státu. Najednou ze dne na den se to má změnit a má být vše přesně naopak? Tomu snad nevěří ani prezident Macron. Naopak z reakcí muslimských zemí, třeba Pákistánu a Turecka, vidíme, do jaké pasti se chytila západní Evropa. Tak dlouho hlásala, že každý si může věřit, v co chce, až jí teď muslimské státy vytýkají, že jí najednou vadí, v co věří muslimští občané zemí Evropské unie.
Francouzská vláda navíc naopak dělá právě to, co nejvíce posiluje již tak silný vliv islamistů mezi francouzskými muslimy. Islamisté po dlouhá desetiletí tvrdili muslimům, že cílem Západu (a tedy i francouzské vlády) je změnit islám a uzpůsobit ho požadavkům nemuslimského Západu. A co teď vyhlašuje francouzský prezident Macron se svou vládou? Přesně to, že je jeho cílem podpořit změnu islámu tak, aby vyhovoval představám francouzské vlády. Tímto krokem tedy francouzská vláda jen potvrzuje propagandu islamistů a posiluje odpor francouzských muslimů k reformám islámu a projektu „francouzského islámu“.
Vládě se to nemusí líbit a nemusí si to připouštět, ale o tom, jak bude vypadat francouzský islám, a tedy i francouzská společnost za pár desetiletí, si budou rozhodovat samotní muslimové a jejich rozhodnutí může být pro mnoho dnešních lidí dosti nepřijatelné. Z historie již takovou situaci známe, když římský císař Diocletianus rozpoutal roku 303 n. l. největší pronásledování křesťanů v Římské říši. To ovšem nakonec zhruba o deset let později skončilo totálním neúspěchem (roku 311 n. l. byl vydán toleranční edikt augusta Galeria a poté v roce 313 n. l. edikt milánský spoluvladařů Konstatina I. a Licinia) a nakonec i politickým vítězstvím křesťanství, když se roku 324 n. l. stal Konstantin I. jediným vládcem Římské říše a prvním křesťanským císařem.
Pokud se francouzský prezident Macron opravdu rozhodl stát moderní obdobou protimuslimského Diocletiana, je dobré se ptát, kdo se naopak stane muslimským Konstantinem I. Minimálně v případě Francie. Paradoxně v době Diocletiana tvořili křesťané odhadem jen mezi 10 % až maximálně 20 % populace v Římské říši. Až příliš to připomíná současnou situaci s muslimy.
