Někdo tady lže. Nový ministr Blatný se kroutí jako někteří lidé po podpisu Anticharty
Nový ministr zdravotnictví Jan Blatný je zcela jistě velký odborník ve svém oboru. To ale neznamená, že není na štíru s etikou a pravdomluvností. Způsob, jakým se kroutí kolem toho, že jeho jméno (i jméno jeho manželky) se nachází pod peticí „Chvilka pro rezignaci“, která v roce 2018 vyzývala k odstoupení premiéra Andreje Babiše, jsou dokonalou ukázkou toho, jak se to dělat nemá. A připomíná to výmluvy některých lidí, kteří za komunismu podepsali nechvalně známý pamflet Anticharta a pak tvrdili, že o ničem nevěděli.
Blatný čelil při čtvrtečním uvádění do funkce otázce, zda petici podepsal. Byl tím zjevně zaskočený a po malém váhání odpověděl, že „ne“. V rozhovoru pro deník Právo už ale tvrdí něco jiného: „Neumím vám k tomu nic říci, prostě neumím.“ Prý to mohl podepsat za něj „někdo jiný“. K tomu nám chybí už jen ta o Karkulce…
Proč by za Blatného, probůh, někdo v roce 2018 podepisoval nějakou petici? Jaký by k tomu měl kdokoli důvod? Podepsal to tedy někdo i za jeho manželku? Údaje v petici uvedené, totiž sedí. Pokud petici Blatný nepodepsal, proč se neozval dříve? Bylo mu to jedno? Tomu se nechce věřit. Nedá se věřit ani tomu, že by si to vůbec nevšiml, že by se mu to nedoneslo, že jeho okolí o tom nevědělo. Pokud někdo podepsal petici jeho jménem, tak mohl požádat o vymazání svého jména a organizátoři by to jistě udělali. Jenže nic takového neudělal.
Na samotném podpisu není nic zvláštního. Mnoho lidí si přeje odstoupení premiéra Babiše. Existuje pro to mnoho a mnoho důvodů. Pokud měl podobný názor i Blatný, je to zcela jeho věc. Pak by měl ale dnes vysvětlit, proč na předsedu vlády tak razantně změnil názor. Nebo ho nezměnil? Proč pak šel na ministerstvo zdravotnictví? Kvůli kariérismu a své ješitnosti?
V podstatě je úplně jedno, zda Blatný petici proti Babišovi podepsal nebo nepodepsal. Jeho výmluvy ale připomínají některé lidi, kteří evidentně podepsali v roce 1977 odporný pamflet Anticharta, který vymyslel tehdejší totalitní komunistický režim v reakci na disidentskou iniciativu Charta 77, ale pak tvrdili, že nevěděli, co podepisují, nebo že jejich podpis někdo připojil později.
Blatného kličkování také připomíná tvrzení jeho dnešního šéfa, Andreje Babiše, ohledně spolupráce s tajnou komunistickou policií StB. Je dojemné, že právě takovýto lidé se pak sejdou v jedné vládě.
V době, kdy bojujeme s vážnou koronavirovou pandemií, potřebuje země ve vládě autority, kterým národ věří. To se bohužel v tu nejméně vhodnou dobu nenaplnilo ani v případě Adama Vojtěcha, ani v případě Romana Prymuly a už se to nenaplní ani v případě Jana Blatného.
Jistě, Blatný může nadále vytrvale tvrdit, že nic nepodepsal, ale už mu i tak nikdo neuvěří. Jak mu pak máme věřit, že právě on nás dobře provede bojem s koronavirem?
Jan Blatný se chová trapně a směšně. Nic horšího ho na samotném začátku jeho ministrování potkat nemohlo.
