Prymulova „jaderná elektrárna“ vybouchla, děti se do škol nevrátí. Škody budou ohromné
Když (ex)ministr Roman Prymula v půli října s nadsázkou říkal, že by snad musela vybouchnout jaderná elektrárna, aby se školáci prvního stupně nevrátili do lavic 2. listopadu, vypadalo to jako pevný bod v chaosu. Jenže vybouchla. Tedy nikoli elektrárna, ale vláda a její předchozí opatření. Děti se do škol nevrátí, naopak, zavřou se i ty speciální.
Aktuální termín otevření má být s koncem nouzového stavu (20. listopadu). Ale také možná dřív. A zřejmě i po turnusech, nejdřív nejmenší školáci, po nich ti starší. Bude záležet na síle covidu, na datech a analýzách. Dozvíme se to od vlády prý příští týden.
Best in covid
Je sice fakt, že situace není dobrá, stále si držíme evropské top příčky nakažených. Stejně tak jsme „best in covid“ bohužel i v zavírání škol. Další země EU se snaží běžnou výuku udržet, jak jen to jde. Německo kupříkladu i v rámci rozsáhlých karanténních opatření nechalo školy i školky otevřené, Francie rovněž brány škol nezavírá, jen univerzity přešly na distanční program, sousední Poláci poslali na dálkové vyučování děti a studenty od čtvrtých tříd výše…
Nemáme přesná data, jaké dopady na úroveň vzdělání mělo už jarní uzavření škol. Je ale zřejmé, že online výuka není a nemůže být tak kvalitní jako ta běžná prezenční, jakkoli jsou teď na podzim učitelé i studenti už zkušenější. A když uvážíme, že v Česku studují necelé dva miliony žáků a studentů (na základkách 953 tisíc), dopady zhoršené kvality vzdělání musejí být chtě nechtě obrovské.
Teď je sice nevnímáme, ale do budoucna se logicky projeví. Ekonom Daniel Münich, který se vzděláváním zabývá, považuje právě tyhle krizové ztráty za zásadní. Použil dokonce slova „v dlouhodobém horizontu to bude mít nedozírné důsledky“. Nižší vzdělanost sníží v následujících letech i úroveň ekonomiky. Vzdělání je dnes víc než ložisko stříbra pod kopcem.
Koronavirový handicap studentů
A nezapomínejme na samotné žáky a studenty. Mají listinou práv a svobod garantované právo na vzdělání, přitom se jim ho dostává v omezené míře. Budou toho zkrátka umět méně. Domácím šprtáním, komunikací s učiteli přes počítač a doučováním to dokáže „nahnat“ jen část z nich. Spíš menší než větší. Ne všichni učitelé se v online prostředí pohybují jako ryba ve vodě, ne všichni rodiče umí dětem s učivem pomoci.
Na koronavirový handicap studentů a žáků upozorňovali chytří lidé už během jarní a teď už i podzimní covidové vlny - bude mít vliv nejen na jejich znalosti, ale následně i na jejich na příští výdělky. To nejsou čáry máry, nebo věštění z Babišovy křišťálové koule.
Přinejmenším žáci prvních dvou ročníků základek by se do škol vrátit měli co nejrychleji. Rozdíl mezi dítětem v (otevřené) mateřince a prvňáčkem v (zavřené) základce prakticky žádný není. Navíc uhlídat školáky, aby dodržovali karanténní opatření, jde snáz, než uhlídat pobíhající „mravenečky“ v mateřinkách. Pro prvňáky a druháky je výuka v běžných třídách nenahraditelná.
Chatovat nemůžou, neumí psát
Prvňáci se teprve učí základní dovednosti a návyky, číst a psát, sedět klidně v lavicích a poslouchat učitele. Druháci to sice už umí, ale kvůli jarnímu uzavření škol strávili v lavicích příliš málo času na jejich zažití.
Nesnáze s on-line výukou těchto malých dětí dokresluje půvabná historka jednoho univerzitního profesora zvyklého vést on-line výuku, když učil svou matku, učitelku prvňáčků, pracovat s aplikací Microsoft Teams: "Mami, hlavně až zahájíš vysílání, musíš se jich zeptat, jestli tě dobře slyší a řekni jim, ať ti to rychle do chatu napíšou". A maminka synovi, panu profesorovi, klidně odpověděla: "Ale Honzíku, je teprve říjen a ty děti ještě neumí číst ani psát“.
Návrat, alespoň částečný je nezbytný i pro deváťáky, které čekají přijímačky na střední školy a středoškoláci v posledních ročnících. Škola je základ života, to přece víme.
