Jen v říjnu zemřelo v Česku tolik lidí s covid-19, že to vydá na několik vesnic. Lidé už pochopili, že nejde o chřipku
Říjen je měsícem, který si z hlediska koronakrize může v Česku připsat dva unikáty - jeden mimořádně smutný a druhý naopak pozitivní. Tím smutným jsou strmě rostoucí počty mrtvých a nemocných, jichž jen za poslední čtyři týdny přibylo mnohonásobně víc než za celých předchozích sedm měsíců epidemie. Pozitivní říjnová změna spočívá v tom, že už i většina Čechů, kteří ještě v létě označovali covid-19 často za "chřipečku", pochopila, že jde o mnohem nebezpečnější nákazu. To dává naději na větší dodržování protiepidemických opatření.
Říjnové statistiky, tak jak byly dnes v 11 hodin dostupné na stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky, jsou samy o sobě dostatečně výmluvné.
Počet mrtvých
Od března do konce září vykázali lékaři v Česku 674 případů úmrtí pacientů s covid-19. Jen za říjen počet mrtvých narostl téměř pětkrát na 3 251. Za jediný měsíc tedy zemřelo 2 577 pacientů s covid-19. To je jedno malé městečko nebo několik vesnic!
V posledních jedenácti dnech neklesl počet mrtvých s covid-19 pod 100 denně. Nejvíce jich bylo 30. října, a to hrozivých 176.
Počet pacientů v těžkém stavu
Na konci září bylo v nemocnicích v těžkém stavu 198 lidí pozitivních na covid-19. Na konci října jich bylo 1 137. To znamená pětapůlkrát více. Jde o pacienty, kteří leží na jednotkách intenzivní péče, často jsou napojeni na plicní ventilaci nebo na mimotělní krevní oběh.
Počet hospitalizovaných celkem
Zatímco v poslední zářijový den leželo v nemocnicích kvůli nákaze covid-19 celkem 1 028 pacientů, v poslední říjnový den bylo hospitalizovaných celkem 7 673 (skoro sedmapůlkrát více)
Počet nakažených
Za celých prvních sedm měsíců epidemie v Česku odhalily testy celkem 70 768 nakažených. Ovšem za jediný následující měsíc - říjen - se tento počet zvýšil více než čtyřiapůlkrátkrát na 335 102. Podle odhadů odborníků ve skutečnosti nákazu prodělalo několikanásobně více lidí.
Zbytečné diskuse
Vést diskusi o tom, jak dalece jsou či nejsou statistiky přesné či zavádějící, nemá příliš smysl. Jiné nejsou. Za hrubě neetické ovšem považuje velká část zdravotníků (a nejen jich) občasné spekulativní výklady toho, kolik lidí zemřelo "na covid" a kolik jen "s covidem".
Jedním z mnoha případů, kdy proti takovému rozdělování mrtvých zdravotníci veřejně vystoupili, je například říjnová Výzva z první linie. "Nechceme vyvolávat paniku a zděšení, ale asi to musíte slyšet. Na našich odděleních bojujeme o životy lidí, kteří by, nebýt koronavirové infekce, měli před sebou dalších 10-20 let kvalitního života. Jsou to padesátníci, šedesátníci, aktivní sedmdesátnici, kteří mají pouze nadváhu, nebo vysoký tlak či lehkou cukrovku," uvedli v ní lékaři a sestry z jednotek intenzivní péče na různých místech Česka. "Ano, mladí a zdraví překonají covid většinou bez potíží. Avšak lidí, u nichž může skončit fatálně, je v naší populaci opravdu hodně, včetně mnohých z vás a vašich blízkých," připomněli.
A zdá se, že lidé si konečně závažnost situace začínají v plném rozsahu uvědomovat. Opět to lze ukázat na číslech, tentokrát z různých průzkumů veřejného mínění.
Jak lidé vnímají nákazu
- Zatímco např. v květnu odpovědělo na otázku "Cítíte se ohroženi koronavirem?" kladně 55 % lidí, v říjnu to bylo 71 %. (Průzkum společnosti Ipsos).
- Obavy o zdraví svých blízkých v souvislosti s koronavirem pociťuje 74 % populace, o vlastní zdraví se obává 57 %, což je nejvíce od května letošního roku. (Průzkum společnosti CVVM.)
- Více než tři čtvrtiny Čechů (77 %) vnimají jako rizikové cestování hromadnou dopravu. Z toho 41 % považuje hromadnou dopravu za velmi rizikovou, 36 % za rizikovou částečně. (Průzkum agentury Hays.)
Pozor: Rozhodně nejde o spokojenost s tím, že se společnost podařilo vystrašit. Podstatné ale je, že tvrdá statistická data ukazující dramatický nárůst mrtvých a nemocných v těžkém stavu (viz v úvodu článku čísla ÚZIS) snad konečně vedou k tomu, že lidé berou hrozbu nákazy vážně. Bez toho je totiž většina sebelepších protiepidemických opatření odsouzena k nezdaru. Což by vedlo jen k dalšímu navyšování počtu obětí a prodlužování společenské agónie. Chce se věřit, že to by si snad nepřáli ani ti, kdo o koronaviru ještě i teď mluví z různých důvodů jako o chřipce.
