Chalupářské bezčasí: Venkov se nejdřív nákazy děsil, teď ji ignoruje

Chalupářské bezčasí: Venkov se nejdřív nákazy děsil, teď ji ignoruje Zdroj: Zbyněk Pecák

Chalupářství, fenomén zrozený z normalizačního dusna, se během třiceti let kapitalismu proměnil a slábl.
K rekreantům z měst pojali místní během podzimní vlny odlišný vztah. Nejlépe by se dal definovat slovy „pobavená blahosklonnost“.
Roušky nenosí na venkově téměř nikdo
3 Fotogalerie

Chalupářské bezčasí: Venkov se nejdřív nákazy děsil, teď ji ignoruje

Kryštof Pavelka

Malé obce zažívají během druhé vlny koronaviru opětovnou invazi obyvatel metropolí. Fenomén chalupářství je s námi už půl století, jenže teď se vztah města a vesnice změnil. Lufťáci tahají za kratší konec provazu.

V dobách protektorátu utíkali obyvatelé velkých měst do kin. Čekala tam na ně Přítelkyně pana ministra, uvítal je Roztomilý člověk, potěšili se s Dívkou v modrém. Plátnům vládl Oldřich Nový s plejádou okatých naivek, a především: zápletky snímků i jejich reálie, ačkoliv se tvářily jako veselohry ze současnosti, ani nenaznačily, že jde o filmy natočené v okupované zemi. Německá moc se prostě v romantických komediích Martina Friče a dalších vůbec neobjevila. Kromě výletů do lepší společnosti elegantně oblečených lidí mohli diváci uniknout do další idylky, tentokrát historizující. V roce 1940 byla poprvé zfilmována Babička. Tady už byl kontext zřetelnější, byť vycházel ze samotné předlohy: rázovitému, prostému lidu moudře a laskavě vládne rakouská paní kněžna. Tedy vlastně Němka.

Od nácků k Husákovi

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!