Jak se bývalý úředník Ministerstva vnitra stal obětí pomsty Roberta Šlachty
Petr Plaňanský býval úspěšným policistou a úředníkem na Ministerstvu vnitra. Jeho slibnou kariéru ale ukončilo, když začal prošetřovat své bývalé kolegy. To se mu stalo osudným. Nakonec se stal obětí jejich intrik a zmanipulovaného trestního stíhání. O co vlastně šlo?
U policie to Plaňanský dotáhl na vedoucího oddělení násilné trestné činnosti na ÚOOZ, kde například vyšetřoval vraždu Františka Mrázka. Odtud odešel po nástupu Šlachty na Ministerstvo vnitra jako ředitel odboru vnitřního auditu a kontroly. A tehdy objevil nesrovnalost v hospodaření protimafiánského útvaru a začal věc šetřit. Krátce nato přišla jedna z jeho podřízených s tím, že se jí z trezoru na pracovišti ztratily peníze. Plaňanský byl v té době na dovolené v zahraničí a následně byl na školení mimo pracoviště. O údajné ztrátě či odcizení peněz se dozvěděl až po návratu. Hned následujícího dne zřídil pracovní komisi, která měla zjistit, co se vlastně stalo. Celá věc totiž od počátku budila podezření a dodnes není jasné, jak se vše ve skutečnosti odehrálo. Podřízená v průběhu šetření měnila důvody, proč měla v pracovním sejfu soukromou hotovost, měnila výši odcizené částky i důvody, proč kvůli údajné krádeži nešla okamžitě na policii. Přesto jí Plaňanský doporučil, aby věc ohlásila na policii, což pod různými záminkami odmítala, a tvrdila, že peníze našla. Přesto byl nakonec za krádež odsouzen jeden ze spolupracovníků, i když se k ní nikdy nepřiznal.
Zmanipulované vyšetřování
Plaňanský byl následně zcela absurdně obviněn z trestného činu nadržování za to, že on sám nesplnil oznamovací povinnost oznámit trestný čin a místo toho dotyčnému spolupracovníkovi poradil, ať peníze vrátí. Vyšetřování se vůbec nezabývalo konfrontací poškozené s obviněným, výpisem z jejího účtu, výslechem svědků, rozpory ve výpovědích a dalšími důkazy ve prospěch obviněného a manipulativně směřovalo k jeho odsouzení. Daleko závažnější ovšem bylo, že se důkazy ve prospěch obžaloby nezabývaly ani soudy a Plaňanskému nakonec napařily podmínku.
Až časem začalo vycházet najevo, že se jednalo o pomstu za to, že si dovolil kontrolovat hospodaření ÚOOZ. Ukazují to i odposlechy mezi Plaňanského nástupcem na odboru násilí Luďkem Vokálem a Šlachtovým informátorem Albínem Arifovičem, které před několika lety pořídila GIBS. Na odposleších Vokál vypráví, jak to na Plaňanského ušili a že dotyčné dali tři sta čtyřicet tisíc z policejních peněz. Dokonce podle Vokála existuje další nahrávka, kde jí přímo Šlachta radí, jak se má chovat a co má říkat. Od ÚOOZ, kterému vyšetřování nějakých krádeží na pracovišti vůbec nepřísluší, byla dotyčná úřednice dokonce vybavena nahrávacím zařízením a na nahrávkách se domlouvá s příslušníky ÚOOZ, jak má vůči Plaňanskému postupovat. Vystupuje na nich jako policejní agent, provokuje rozhovory a tam, kde se jí obsah nahrávaného nelíbí, překrývá mikrofon či šeptá.
Šlachtova pomsta
To, že šlo o policejní provokaci, potvrdil bezděčně i sám Šlachta. Když Plaňanský u soudu vyslovil domněnku, že o žádné ztracené ani ukradené peníze nešlo, ale že je podstrčila policie, bývalý šéf protimafiánského útvaru, který byl vyslýchán jako svědek, začal vykřikovat, ať jej obviní z úniku služebního tajemství. Postup vůči Plaňanskému plně odpovídá Šlachtově obvyklé snaze pomstít se i za cenu zneužití svého postavení účelovou kriminalizací každému, kdo se mu postavil do cesty – ať již to byl Nečas, protože ho odmítl jmenovat policejním prezidentem, či Grygárek, kterému vadily nezákonné metody, které používal.
Zastání našel Plaňanský až u Ústavního soudu. Ten zkritizoval práci policie i soudů. „Za této situace se orgány činné v trestním řízení včetně soudů měly náležitě věnovat zjišťování dalších přímých či nepřímých důkazů, které by podporovaly závěry o tom, že stěžovatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu nadržování,“ píše ve svém rozhodnutí soudkyně Kateřina Šimáčková.
Přestože Plaňanský se stížností u Ústavního soudu uspěl, nalézací soud žádné důkazy neprovedl a opět mu udělil podmínku, kterou už jednou splnil, a proto nemohl být za jednu věc odsouzen dvakrát. Nakonec se tak bude muset odvolat k Ústavnímu soudu znovu, aby rozsudek úplně zrušil. Z mezitímního vyjádření jeho předsedy Pavla Rychetského vyplývá, že by měl být úspěšný. Léta nezákonného stíhání a zničenou profesní kariéru kvůli Šlachtově pomstě mu už ale nikdo nenahradí.
