Souhlasit s Okamurou a Vondráčkem? V diskusi o volbách na dálku jsou bohužel hlasem rozumu
Volby amerického prezidenta ukázaly, že korespondenční hlasování může nejen nekonečně protahovat sčítání výsledků, ale také významně rozšiřuje prostor pro zpochybnění jejich férovosti. Je smutné, že tím, kdo na zjevná rizika voleb na dálku nahlas upozorňuje, jsou právě zástupci SPD a ANO, zatímco většina tzv. demokratických stran usiluje například o možnost internetového hlasování.
I když se sčítání hlasů opravdu hodně protahuje, známe v Česku vítěze jakýchkoliv celostátních voleb týž den, kdy skončí hlasování. Nejpozději druhý den ráno. Pochyby o regulérnosti mohou být snad u jednotlivých případů, ale systémově je prakticky nemožné náš systém obejít – fyzická přítomnost voliče u urny (či urny u voliče) zaručuje ověření totožnosti a prakticky znemožňuje podvody.
V minulých dnech jsme viděli, jak se může táhnout korespondenční volba. A není hotovo – kvůli pochybám o regulérnosti budou o vítězi klání mezi Trumpem a Bidenem rozhodovat advokáti a právníci. Na důvěru lidí v demokratičnost voleb to má v rozdělené společnosti zničující vliv. „Obrovské varování před tím, abychom v ČR zaváděli korespondenční volbu,“ komentoval to v diskusním pořadu Partie v TV Prima předseda SPD Tomio Okamura. A přizvukoval mu i předseda Sněmovny za ANO Radek Vondráček: „Korespondenční hlasování tak, jak probíhá v USA, je u nás nepředstavitelné a nepřijatelné.“
ANO i SPD považuji z řady důvodů za zlo tuzemské politiky. Tady s nimi ale bohužel musím souhlasit. Papírové sčítací archy, tužka a volební komise za stolem sice nevypadají tak moderně a pokrokově jako možnost hlasování po internetu. Je to ale mnohem jistější způsob, než hlasování na dálku, tak jak ho navrhují piráti, TOP 09, lidovci a některé další strany takzvaného demobloku.
Uvědomme si, že volby jsou vrcholem demokracie. Výběr zástupců do zákonodárného sboru a přeneseně i výběr premiéra a ministrů, kteří nám budou příští 4 roky vládnout, patří k nejdůležitějším rozhodnutím, která ve veřejném prostoru můžeme udělat. Není to jako olajkovat někomu fotku z výletu. Chce-li kdokoliv volit, nemělo by ho obtěžovat zvednout se z gauče, dojít do volební místnosti a hodit hlas do urny (případně si zavolat volební komisi domů, nemůže-li třeba chodit). Pokud je mu to zatěžko, lze velmi oprávněně pochybovat o míře zodpovědnosti, s jakou k volbám přistupuje. A volba by rozhodně měla být zodpovědným projevem voličovy vůle, nikoliv třeba jen recesistickým kliknutím na internet.
Shrnuto podtrženo: Pokud něco dobře funguje, není důvod to měnit jen proto, abychom vypadali moderně a pokrokově. Náš volební systém je rychlý, průhledný, bezpečný a ověřený. Držme se ho. A nenechme se rozhodit tím, že ho podporují i politici, kterých se jinak spíš štítíme. Někdy i slepé kuře najde zrno.
