Vladimír Pikora: Deficit státní rozpočtu je katastrofální. Vláda jedná nezodpovědně
Ve středu začali hrát poslanci ve Sněmovně každoroční divadlo s názvem Schvalování státního rozpočtu. Tentokrát se však jedná o opravdu podařený kus. Vláda totiž navrhla deficit rozpočtu ve výši 320 mld. Kč. To nikdo nepamatuje. Letos sice asi budeme mít ještě vyšší schodek, ale to se dalo čekat. Počítat hned od začátku s tak astronomickou částkou je nový smutný rekord.
Musím říct, že já mám s tímto číslem problém. To, že má země v době krize deficit, je pochopitelné, ale 320 mld. je moc i v době krize. Zejména když vezmu v úvahu, že rozpočet nepočítá s žádným lockdownem v roce 2021 a naopak očekává oživení ekonomiky.
Nevidím nikde žádné rezervy. Obávám se, že tady platí, že je nebezpečné sázet na to, že nás nějaká vakcína rychle vrátí do normálu. Co když přijdou další lockdowny? Bude se deficit opět nečekaně navyšovat jako letos? Asi ano, co jiného by mohla vláda dělat?
A právě tady je problém. Kdyby vláda zvyšovala deficity třeba z 20 mld. o 200 mld., skončí na 220 mld. Když bude zvyšovat z 300 mld. o 200 mld., skončí na 520 mld. Kč. Není dobré vycházet z tak hlubokého deficitu už na začátku. Nerad bych měl dva roky po sobě deficit půl bilionu korun.
Celá Evropa je předlužená a my jdeme stejným směrem
Problémem Evropy je, že jde cestou Japonska. To se stále snažilo ekonomiku stimulovat. Snižovalo úrokové sazby a mělo deficity rozpočtu. Výsledkem je, že má dlouhodobě úrokové sazby u nuly, ohromný dluh a stejně neroste.
Měnová politika přestala u hlavních centrálních bank světa fungovat, protože ji přepískaly. Stimulovaly ekonomiku až moc. Nyní musí vykupovat od bank dluhopisy, aby alespoň nějak pomohly ekonomice a dostaly do ní další peníze. My naštěstí díky tomu, že nemáme euro, ještě nemáme záporné úrokové sazby, ale i tak už nemůžeme ekonomice měnovou politikou moc pomoci. Jedinou rozumnou cestou je rozpočet.
Máme štěstí. Na rozdíl od jihu Evropy ještě nemáme nesplatitelný dluh. Buďme za to rádi. Řecko bude letos podle některých ratingových agentur s dluhem na dosah 200 % HDP. To je šílené. Z Řecka se poučme, že s dluhem se to nesmí přehnat.
Bohužel já mám pocit, že dnes se řada politiků veze na vlně, že dluh není třeba splácet, a že když bude potřeba, tak si natiskneme nové peníze ala Venezuela. Tato představa je ovšem zejména u zemí, jejichž měnu nevyužívají jiné ekonomiky v devizových rezervách, velmi nebezpečná.
Važme si toho, že dnes máme rating nejlepší ze všech zemí V4 – jsme dokonce na úrovni Velké Británie. To ale nemusí trvat dlouho. Náš dluh v nejbližších letech výrazně vyskočí. Jeho trajektorie se výrazně zhoršila.
Kritizovat umí každý
Hodně lidí kritizuje státní rozpočet za to, že podle nich vychází z nesprávných předpokladů. Chtějí vládě rozpočet vracet a jsou ochotni riskovat rozpočtové provizorium. Já tomu argumentu rozumím. Ano, je možné, že rozpočet nadhodnocuje příjmy, protože ekonomika poroste pomaleji.
Jenže problémem je, že dnes není normální situace. Tady nemůžeme použít standardní metody predikce. Ví snad někdo, kolik bude v příštím roce lockdownů a kolik dní budou muset rodiče zůstat doma s dětmi, protože školy budou zavřené?
Nezapomínejme, že už výhled na rok 2020 byl v roce 2019 snižován, a to ještě nikdo o koronaviru nevěděl. A zhoršování očekávání pak pokračovalo i v samotném roce 2020. Když budeme měsíc čekat na „lepší“ rozpočet, nemusíme se dočkat lepšího výsledku. Tato kritika rozpočtu mi připadá laciná. To není kritika, to jsou jen knížecí rady.
Problémem není tento rozpočet. Problémem je, že příští rozpočty nebudou přebytkové
Daleko závažnější a lepší kritika je, když někdo tvrdí, že rozpočet počítá se změnami daní, které ještě neprošly parlamentem. To je vážně velkou chybou vlády. Na druhou stranu tato vláda má díky podpoře komunistů ve Sněmovně většinu, takže výsledné změny budou asi dost podobné tomu, co navrhuje. Takže ano, není to dobrý postup, ale chápu ho.
Mám pocit, že diskuse ve Sněmovně jen odráží fakt, že je v ní příliš málo ekonomů. Většinou se diskutují detaily, které není třeba řešit. Pro mě je důležitý hlavně výhled. Kdybych věděl, že letos a v příštím roce budeme sice mít vzhledem k novému fenoménu globální pandemie hluboký deficit, ale v budoucích letech ho vykompenzujeme řadou přebytků, nic bych proti takovému rozpočtu neměl. Jenomže tak to není.
Ještě předtím, než k nám přišel koronavirus, byl už rozpočet na rok 2020 naplánovaný s deficitem. To je průšvih. Vláda přitom počítala s růstem ekonomiky. To ukazuje rezignaci vlády na další snižování dluhu. Házet dnes vše na covid-19 je alibismus. Státní rozpočet na rok 2020 byl špatný od začátku.
Jenomže podobně špatné rozpočty jsme viděli i u předchozích vlád. Dlouhodobě přebytkové rozpočty byly naposledy v devadesátých letech. A takové vlády se k nám jen tak nevrátí. Všichni si zvykli žít na dluh.
Nenormální situace si žádá nenormální činy – politici by měli přestat hádat
Koronavirus k nám navíc přinesl nový jev. Domácnosti začaly nezvykle šetřit. Bojí se budoucnosti. Míra úspor vyskočila na historické maximum. A když ekonomika založená na spotřebě přestane spotřebovávat, začíná mít problém, který vakcína nemusí vyřešit. Jestli se chceme vrátit do normálu, musíme spotřebitele uklidnit.
Tady je prostor pro politiky všech stran. Zatím ukazují veřejnosti jen divadlo. Straší spotřebitele. Ti odkládají nákupy, mnozí z nich prý ani nechystají dárky na Vánoce, protože nemají náladu. To je cesta do pekel.
Takové chování politiků přinese jen druhou vlnu stávající hospodářské krize. Málokterý politik přináší konstruktivní řešení problémů. Vládu není třeba za každou cenu kritizovat. Pochybuji, že by jiná vláda dělala zásadně jinou politiku. Ostatně v celé Evropě jsou politiky dost podobné. Toto divadlo má pro nás zbytečně drahé vstupenky. Neschopnost politiků věcné kritiky nám skrze horší náladu krizi jen prodlužuje.
