Karel Steigerwald: O hladomoru biblických rozměrů
Žijeme pandemií. Mizérie politiky je v pozadí. Pandemie běží svou neodvratnou trasou. V příštím roce budou volby, politiku voliči změní. Nebo ne, jak budou chtít.
Virus je sexy a přitahuje média i lidi. Volby ne. Sledujeme čísla, úmrtí, budoucnost toho všeho. Možností, co s tím udělat, není mnoho. Pandemii můžeme zrychlit, zpomalit, můžeme sedět doma, kam ona nemůže, a sledovat grafy. Nebo ji provokovat a brouzdat světem bez roušky, která je buďto užitečná, nebo zbytečná, což se ještě uvidí. Máme k ní vztah jako Brecht k marxismu. Mám koně, napsal o Marxově učení. Je slepý a kulhá. Mám ho rád. Jiného koně nemám. My máme roušky a toneme v hrůze, jak bude vypadat svět po pandemii, která moc děsivá není. Je to pandemie sametová.
Pohroma, zkáza
Líčíme vše černě. Země zpustne. Přijde hladomor biblických rozměrů, prorokují odborníci. Kdybych tvrdil, že po pandemii bude země vypadat jako před ní, že pandemie svět nezničí, že leda lidi, považovali by mě za blázna. Jenže já to tvrdím.
Čínský virus vytěsnil z hlav soudnost. Blíží se pohroma stokrát temnější než neodvratná pandemie, zkáza demokracie. Zvykli jsme si na ni jako na stíhaného agenta StB, kterého nikdy nedostihnou. Spojil se s ním prezident, podle Doušova vtipu „další magor“, podle bible svévolník, ze kterého zlo pochází. Sedm let se klidní díváme na stát, jaký jinde nemají. Nefunguje a upadá. A nepomůže tu žádné malé dítě, které by veřejně vykřiklo, že král je nahý, protože všichni dávno vědí, že král je nahý. A slyšet je to z nejrůznějších úst každý den.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
