Vladimír Pikora: Dost bylo strašení mrtvými, spotřebitel je psychicky na dně a potřebuje zlepšit náladu
Před dvěma týdny se mi článkem v Reflexu podařilo otevřít ve společnosti nové téma, a to: psychika spotřebitele a koronavirus. Myslím, že to je věc, kterou politici i epidemiologové zatím dost podceňovali. Všichni se vrhli na záchranu zdravotnictví, na finanční pomoc těm či oněm, ale na to, jak se spotřebitelé cítí, nezbyl čas. Podařilo se tím vytvořit paradoxní situaci, kdy ekonomika rekordně padá, zatímco nezaměstnanost zůstává nízká. Sentiment ale zažívá hlubokou krizi. Zákazník byl politiky, lékaři i médii až moc vyděšen. Přestal utrácet.
Vidím, že co lékař, to jiný názor, ale obecně jako ekonom vnímám, že epidemiologové naznačili dvě základní cesty: Jedna, která se za každou cenu snaží bránit šíření viru, a druhá, která se snaží ochránit především rizikové skupiny a zbytek populace nechá promořit. Tou první jde většina světa a tou druhou se částečně pokusilo jít Švédsko. Extrémní přístup ani z jedné strany spektra neprovedl v Evropě nikdo.
Ačkoli se na první pohled může zdát cesta promoření šílená, výsledky ukazují, že počet mrtvých s Covid 19 je při podobném počtu obyvatel v Česku a ve Švédsku vyšší u nás. Naše cesta touto optikou, kterou by podle mě měli lékaři sledovat především, nebyla lepší. Hodnocení nechám na experty.
Z ekonomického pohledu byla ovšem švédská cesta lepší jednoznačně. Švédsko začalo padat o kvartál později než ČR a stále padá méně výrazně. Deficit státního rozpočtu měřeno poměrem deficitu k hrubému domácímu produktu přitom skončí ve Švédsku letos nejspíš lépe. V příštím roce se navíc nůžky mezi ekonomikami nejspíš ještě rozevřou.
Špatný sentiment spotřebitelů se nám vrátí jako bumerang
Spotřebitel byl tak vyděšen, že byl ochoten kývnout na to, že přijde o část osobní svobody. Bez větších výhrad nasadil roušky, omezil chození ven, začal pracovat z domova - ale tím se změnil. Víc šetří. Víc nakupuje po internetu, méně v klasických obchodech. Přes internet začali nakupovat i ti, kteří si s počítačem nikdy moc nerozuměli. „Stará“ ekonomika bude mít velký problém.
Bojím se, že restrikce, které zde máme dnes, se mohou příští rok ještě párkrát opakovat. Nelze vyloučit, že tu bude další lockdown. Virus tu bude stále. Vakcína situaci sice zlepší u jednotlivců, ale strach z viru v obecné rovině zůstane. Jen u někoho bude malý, u někoho větší.
Jakmile současná omezení poleví, spotřebitelský sentiment se začne lepšit, ale na hodnoty, kde býval, se nejspíš dlouho nevrátí. Čím déle budou omezení trvat a čím déle tu bude strach, tím déle bude trvat návrat k normálu. Kamenné obchody už nikdy nemusí mít takové tržby jako kdysi (po očištění o inflaci).
Mám hypotézu, že se spotřebiteli a kamennými obchody je to podobné jako u dlouhodobě nezaměstnaných a trhu práce. U dlouhodobě nezaměstnaných platí, že čím déle nemají práci, tím složitěji se na trh práce vrací. Ztrácí pracovní návyky a stávají se do jisté míry nezaměstnatelnými. Švédsko proto bude mít nejspíš rychlejší a snazší návrat do normálu než my. Dnes si ochrannými opatřeními vytváříme budoucí problémy.
Mezitím se skutečně zdá, že lidé začali odvykat na fyzické kontakty. Řada lidí a zejména dětí tráví u počítače nezdravě moc času. Celá ekonomika kvůli tomu bude bojovat s novými závislostmi.
Politici nedali lidem vizi a ztratili důvěru
Kdyby šlo věřit politikům a expertům, člověk by tušil, kdy budou opět fungovat kina, divadla a řada profesí by věděla, jak dlouho ještě musí vydržet. Dnes to ale z povahy věci nikdo neví.
U mnoha profesí je možná rekvalifikace. U všech to ale nejde. U mnoha profesí je to jednak škoda a jednak zpětná rekvalifikace je těžko představitelná. Zpěvačka může jít prodávat, všichni kytaristé mohou skončit ve skladu. Ale až přijde „normál“, skladník dobrým kytaristkou nebude. Na to je třeba dlouho cvičit.
Jako velký problém proto vidím neschopnost politiků dát lidem vizi. Vím, že je to složité, ale každý si musí dělat nějaké plány a řada lidí neví, zda mohou pokračovat v dosavadním povolání.
Jako velký problém vnímám i to, že skoro polovina lidí vládním opatření a zásahům nevěří. Lidé, kteří nevěří opatřením v boji s nákazou, opatření dodržují mizerně, pokud vůbec. Účinnost je pak nižší, než by mohla být. Důvěru je třeba obnovit.
Permanentní snaha politiků kritizovat druhé je tady kontraproduktivní. Alespoň já si nepamatuji, že by některá relevantní politická skupina u nás navrhovala skutečnou alternativu, jako je švédská cesta. Téměř všichni politici hlasovali pro stejné řešení. Politické hádky jsou nyní jen divadlem, které situaci ve společnosti zhoršují. Dále torpédují sentiment.
Strašení mrtvými musí skončit
Situace, kdy vláda hodila odpovědnost na „psa“, který říká, jaká pravidla platí, podle mě není šťastná. Je to sice politicky ideální, protože odpovědnost nese expert a ne politik, ale permanentní změna pravidel toho, co se smí a co už se nesmí, spotřebitele jen stresuje. Někdy je méně změn více. Je sice dobré, aby si každý mohl dohledat aktuální počty mrtvých (data mají být veřejná a dostupná), ale nesmí z toho plynout automatické strašení.
V neděli jsem toto téma diskutoval na CNN Prima News s psychiatrem profesorem Cyrilem Höschlem. Ten to krásně přirovnal k situaci, kdy máme nemocnici, kde pacientovi neustále servírují nová data, kolik lidí kolem něj na jeho nemoc zemřelo. Pacient je pak vyděšený a jeho stav se nezlepšuje. Naopak ve vedlejší nemocnici mají sice pacienta ve stejném stavu, tomu ale místo informací o riziku úmrtí pošlou k lůžku klauna. Pacient se začne smát a jeho stav se lepší. Tak mi nyní připadá česká společnost. Lidé jsou vyděšení a psychicky se horší.
Podle zpráv rychle přibývá dětí se sebevražednými myšlenkami, přibývá žádostí o rozvod, zkrátka lidem došly nervy. Už to nedávají. K psychickým problémům se následně přidávají ekonomické problémy, kdy mnoha lidem došly peníze. Rádi by pracovali, ale jejich původní profesi nelze vykonávat. Tito lidé nepotřebují pomoc jen finanční, ale hlavně psychickou. Nyní potřebujeme cokoli, co ve společnosti zlepší náladu.
Lze očekávat, že jednoho dne skončí veškerá opatření v boji s virem a ekonomika se nadechne. To půjde překvapivě vyřešit lépe než poničené vztahy, rozvrácené rodiny a psychické problémy. I to je třeba brát v boji s Covidem-19 na zřetel a nemasírovat nás jen počty nakažených.
