Marek Stoniš: Demokratická zloba aneb Českou televizi si rozvracet nedáme!
Máme za sebou další týden plný boje za demokracii. Kolem výročí 17. listopadu varovali před ohrožením demokracie hlavně ti, kdo by bez panující české demokracie a svobody nemohli před ohrožením demokracie tak hlasitě a veřejně varovat.
Ještě zajímavější je, že ten, kdo se o osud naší demokracie tak pateticky bojí, často uznává demokracii jen v případě, kdy přináší jím předpovězené, vypočítané, a tedy jedině správné výsledky. Opačné případy máme v živé paměti. Brexit, Trump, Zeman… Když je výsledek demokratického hlasování našemu typu demokrata proti srsti, má samozřejmě řešení: Označí je prostě za nedemokratické a zmanipulované (nejčastěji Putinem). A začne se bít proti ohrožení demokracie, která je ohrožená proto, že on ji označil za ohroženou.
V posledních týdnech se v hledáčku strážců pevných a nerozborných demokratických hodnot ocitla Česká televize, tedy instituce veřejné služby se sedmimiliardovým ročním rozpočtem.
Záminka, proč varovat před ohrožením demokracie a svobody slova v souvislosti s Kavčími horami, je ovšem prostá a s demokracií nemá společného vůbec nic. Parlament na jaře demokraticky zvolil Radu České televize. Ta demokraticky a dle zákona odvolala svou dozorčí komisi, tedy poradní orgán, který má sledovat, zda jsou finanční zdroje a majetek televize využívány hospodárně. Dozorčí komise tak zjevně nečinila, proto skončila.
A rázem jsme se ocitli uprostřed dělostřelecké přípravy na novou televizně spacákovou krizi. O svobodu slova a demokracii samozřejmě vůbec nejde. Pokud tedy za vyjádření těchto dvou posvátných hodnot nepovažujeme reprízy normalizačních seriálů, sobotní estrády, komerční sport, vymývání mozků (i dětských) oficiálními „evropskými hodnotami“, zeleným údělem, zkrátka veškerým bohulibým multi-kulti harampádím. A jako přídavek si můžete pustit selektivně nepřátelskou pronásledovací publicistiku typu pořadu 168 hodin…
Smutné je, že hnojomet proti legitimní kontrole, kterak Česká televize nakládá s koncesionářskými poplatky, obsluhují i ti, kdo by měli mít aspoň základy právního povědomí – především poslanci a senátoři. Není jim stydno vypouštět kolem činnosti zjevné lži, polopravdy i účelově ohnuté informace. Rozesílají otevřené dopisy proti jednotlivým členům Rady, které mají všechny znaky typicky českého žánru, zvaného kulturní zatykač. Padají výrazy jako „noc dlouhých nožů“, „destrukce veřejnoprávní televize“, „prasárna“, „maďarská nebo polská cesta“. Tedy přesně ten typ veřejně šířeného obsahu, jaký by mladí a zapálení mediální svazáci České televize v některém ze svých pořadů s patřičně vážnou tváří označili za typické fake news, které je třeba vymýtit hlava nehlava. Jenže to by je nesměli vypouštět jimi spříznění politici…
Až přípravná fáze k televizní krizi skončí a vypukne horká, mohli by vyvěsit stávkující zaměstnanci Kavčích hor transparenty typu: Chceme klid na práci! Českou televizi si rozvracet nedáme! Jak budeme dnes vysílat, tak budeme zítra žít!
