10 důvodů, proč byl Diego Maradona globální celebritou, ztracenou duší i sprostým darebákem
I když to milovníci sportu nechápou, existuje jen minimum sportovců, které znají po celém světě i lidé, jež nezajímají žádné branky, body a vteřiny. Znají je děti i starci, ženy i muži, lidé bílí, černí a kakaoví, obyvatelé Aljašky, Vatikánu, Mauretánie, Vanuatu a kdejaké tramtárie. Jednou z těchto vzácných výjimek je argentinský fotbalista Diego Armando Maradona, který ve věku 60 let ve středu 25. listopadu zemřel. Maradona byl vším, co si lze představit. V dobrém i zlém. Jaké jsou ale hlavní důvody jeho neobyčejné proslulosti?
1. Byl to fotbalový génius, který vynikal na hřišti skvělou technikou, předvídavostí, drzostí, sebevědomím, intuicí a přehledem. A protože fotbal je novodobé světové náboženství a nejglobalizovanější sport planety, který na rozdíl od námi milovaného hokeje, hrají úplně všude, může mít Maradona jen těžko ve známosti soupeře. Maradonovi prostě nešlo uniknout.
2. V dětství žil v chudém předměstí Villa Fiorito na okraji Buenos Aires a narodil se málo majetným rodičům. Přesto ho jeho neobvyklý talent přivedl až do fotbalových výšin. Stal se tak vzorem pro mnoho mladých lidí po celém světě, kteří se také snaží pomocí sportu dostat ze začarovaného kruhu sociální deprivace.
3. Na rozdíl od Brazilce Pelého, který je kvůli své komplexnosti považovaný za nejlepšího fotbalistu historie, se Maradona také trefil do doby, kdy je jednodušší stát se globální celebritou, protože existuje internet a sociální sítě. Média fungují jinak a informace proudí jinak než v minulosti. Pro Maradonu byl v mládí inspirací jeden z nejlepší fotbalistů světa, George Best ze Severního Irska. Best byl atraktivní playboy, skvělý hráč, měl léta problémy s alkoholismem a zemřel na zánět jater. Dnes si ale na něj málokdo vzpomene, protože kdysi se globální celebrita „vyráběla“ daleko lopotněji. U Maradony tomu tak nebylo.
4. Diego Maradona kromě dokonalého fotbalového mistrovství proslul na hřištích i fanfaronským a neurvalým chováním, což korunoval v roce 1986 na mistrovství světa, kdy si ve čtvrtfinále proti Anglii pomohl v rozporu s pravidly rukou a dal gól. Dlouho tvrdil, že to byla „Boží ruka“ a omluvil se za toto nesportovní chování až po mnoha letech. Ne, že by to snižovalo jeho fotbalové mistrovství, ale byl to podvod. Navíc ve své autobiografii napsal, že vítězství nad Anglii tehdy vnímal jako pomstu za mrtvé argentinské vojáky, které zabila britská armáda ve válce o souostroví Falklandy v roce 1982. Tím svoji prasárnu korunoval, protože důvodem války byla okupace Falkland argentinskou juntou.
5. Důvodem Maradonovy slávy byla i jím vždy propagovaná láska a velmi úzký vztah k jeho vlasti, k Argentině. Byl silným nacionalistou. Fotbalista bohužel u toho přehlížel i mnohé přešlapy a zločiny, které se v jeho zemi v novodobé historii odehrály. V mladším věku pózoval s členy vojenské junty, kterou odsoudil až daleko později. Argentina ale byla pro něj vždy vším a Argentinci mu to vášnivě vraceli, milovali ho. Kdyby se rozhodl stát prezidentem země, tak by byl bez problémů zvolený. Podobně úzký a veřejně udržovaný vztah k vlasti má přitom jen málo nejslavnějších sportovců.
6. Známost Maradony byla ale obrovská nejenom kvůli fotbalu. Byl například vyznavačem politického extremismu. Že byl silně zaměřený proti USA, až tak překvapivé pro člověka pocházejícího z Latinské Ameriky není. Ale scházel se i se zločinci, jakými byli kubánský vůdce Fidel Castro (na Kubě čtyři roky na začátku milénia žil) či venezuelský diktátor Hugo Chávez, kteří nechali zabíjet a věznit své politické protivníky. A že v roce 2001 nepřímo podpořil i teroristu Usámu bin Ládina, byla neomluvitelná odpornost.
7. Maradona jako odstrašující příklad posloužil pro mladé sportovce i v případě užívání drog, alkoholu a obecně při nedodržování životosprávy. Ostatně to bylo podle všeho i příčinou jeho opakovaných zdravotních problémů, a nakonec i smrti. Ovšem i to posloužilo k tomu, aby byl neustále udržován v centru pozornosti.
8. Nechutně se někdy choval i ke svým blízkým a potomkům. Rád udržoval krátkodobé milostné vztahy se ženami, ale až po soudních tahanicích a testech DNA pak uznal, že po světě běhají i jeho další potomci. Za pobytu v italské Neapoli vzniklo také podezření, že se paktoval s mafií a zůstaly tam po něm obrovské dluhy na daních.
9. Kontroverze přitom Maradona vyvolával rád, opakovaně a schválně. Cítil, že je středobodem zájmu a předváděl se. Novináře sice nemusel, ale přesně tušil, k čemu je potřebuje a k čemu ne. Ostatně ve sportovním mediálním světě to tak funguje – největším hvězdám je kdeco odpuštěno. Bohužel někdy i to, co je za hranou akceptovatelného. V případě Maradony to bylo proto, že skvěle, nejlépe na světě, kdysi kopal do míči. Ne to není zjednodušení, to je realita.
10. Diego Armando Maradona byl a zůstane celebritou. Málokomu se to podaří v globálním rozsahu, jako jemu. Důvodem je to, že byl vším. V dobrém i ve zlém. Byl geniálním fotbalistou, vypjatým nacionalistou, politickým extrémistou, bral drogy, měl opletačky s policií. Byl symbolem, vzorem, ale i sprostým darebákem, neklidnou a ztracenou duší. Měl fotbalový talent od Boha. Poslal ho ale Bůh po smrti do nebe či do pekla? Nevím. Patří tam i tam.
