Případ cinklých zakázek v Dopravním podniku míří ke dnu
Městský soud v Praze už napodruhé nepravomocně osvobodil celkem sedmnáct osob obžalovaných z údajného tunelování pražského Dopravního podniku, včetně bývalého generálního ředitele Martina Dvořáka, či lobbisty Iva Rittiga a jeho právníků. Případ se měl stát výkladní skříní protikorupčních iniciativ, protimafiánského útvaru a Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Vrchní soud sice po prvním osvobozujícím rozsudku zavázal Městský soud právním názorem, že k tunelování DPP mohlo docházet ze strany Rittiga a jeho právníků, soudce MS Hovorka ale po předložení dalších znaleckých posudků opět osvobodil i je.
Vše odstartoval počátkem prosince 2011 Nadační fond proti korupci, jehož zástupci na tiskové konferenci prohlásili, že Dopravní podnik nakupuje předražené jízdenky, a že Rittig je pravděpodobně konečným příjemcem částky sedmnáct haléřů za jízdenku, což činilo bezmála sedm miliónů korun ročně. Na této aktivitě Janečkova fondu nebylo nic idealistického. Akci spustil poté, co se jeho vlivnému spoluzakladateli, Karlu Randákovi, nepodařilo zabránit svému odvolání z vedení rozvědky, o což se snažil přes tehdejší vedení pražské ODS. Celé osm let trvající vyšetřování se tak ukázalo jako osm let dovedně přiživovaná mediální bublina, která splaskla při prvním dotyku s nezávislým soudem. Ani v jedné ze tří zakázek, které soud projednával, se nepodařilo prokázat, že by šlo o nějaké pletichy s výběrovým řízením – naopak antimonopolní úřad dal zadávacímu řízení zelenou. Soud tak nakonec konstatoval, že k žádným pletichám při vývěrovém řízení nedocházelo.
Státnímu zástupci Borgulovi se nepodařilo ani řádně vyčíslit údajnou škodu, která měla spornými zakázkami Dopravnímu podniku vzniknout. Nakonec existovalo celkem dvanáct auditovaných posudků ze strany DPP, že k žádné škodě nedošlo. Kvůli tomu, že soud neshledal jako trestnou žádnou z oněch tří žalovaných zakázek, padlo tím pádem pod stůl i obvinění z legalizace výnosů z trestné činnosti. Borgulova fantasmagorická tvrzení o tom, jak peníze ze zakázek pro DPP putovaly zpět k bývalému generálnímu řediteli DPP Dvořákovi, či Rittigovi, se ukázaly jako jeho výmysl. Soudce Petr Hovorka naopak konstatoval, že peníze šly těm firmám, se kterými měl DPP uzavřen řádný smluvní vztah. Přesto měli Dvořák, jeho matka a řada dalších obžalovaných několik let zablokován majetek.
Roli dvorního šaška v celé kauze sehrál bývalý účetní firmy Peskim, která spravovala pro Rittigovy advokáty účetnictví. Ten se „přiznal“ k podvodům v jejich prospěch, a byl veden po celu dobu jako spolupracující obviněný. Od Janečkova fondu dokonce inkasoval za svou „odvahu“ půlmiliónovou odměnu. Soud však konstatoval, že jeho výpověď je leda na dvě věci, a že o údajných transakcích nevěděl ani zbla.
Pochopitelně jde zatím jenom o nepravomocný rozsudek. V každém případě ale bude mít státní zástupce Borgula problém své fantasmagorie obhájit.
