Marek Stoniš: Pirátské tažení aneb Mladí i nadějní, i neklidní, i zloději
Piráti v Poslanecké sněmovně prosadili téměř pětadvacetiprocentní zdanění prodeje soukromých firem.
Inu, proč ne, zajásá plebejský lid. Boháči ať platí, peněz přece mají dost. Když nějaký buržoa prodá firmu, aby se mohl po zbytek života válet s doutníkem v odulé hubě, lehkými ženštinami a šampaňským na jachtě v Karibiku (omlouvám se za antigenderové zjednodušení, může to být samozřejmě i naopak), ať z toho máme něco i my!
Pirátům nechybí velká vůle k moci ani dostatek sebevědomí. Jejich předseda slibuje, že bude skvělý premiér, a novináři tento nebezpečný blud s chutí šíří. Klipová doba, kdy se čtou maximálně titulky a diskutuje se v komfortních osobních bublinách, pirátům prostě přeje. I proto vycházejí z průzkumů jako suverénně nejsilnější opoziční strana. Většina jejich případných voličů si totiž nevšímá, jak piráti pod vedením agresívního primátorského nemehla plundrují Prahu, a nedochází jim, že něco podobného čeká v případě vládnutí celou naši krásnou zemi. Případně se na to těší.
Přitom ekonomičtí experti pirátů, včetně autora výše zmíněné daňové krádeže Ferjenčíka, žijí ve světě, který je přesvědčen, že peníze už nerostou staromódně na stromech, ale vznikají někde v útrobách počítačů, a nemají tedy žádnou příčinnou souvislost s lidskou pílí, dřinou a kreativitou.
Představme si, že dáte pirátovi do správy nějakou jednoduchou provozovnu, třeba trafiku nebo čistírnu. Za týden uspořádají on-line referendum, co se v čistírně smí čistit a v trafice prodávat za kuřivo a čtivo. Za dva týdny zkrachují, protože jimi preferované kouření se v trafice prodávat nesmí a o věstník Antify nějak není zájem. A prádelna? Smutný příběh. Přestože to zkoušeli od rána do noci, špinavé prádlo se jim na internetu vyprat nepodařilo. Ale nebyli by to piráti, kdyby na základě podnikatelského příběhu nevytvořili jeden bod svého politického programu #Trafikyačistírny2.0.
Piráti se brání, když je někdo označí za klasickou levicovou stranu, přestože programově nalevo od nich už stojí jenom zeď. Po tom, co dělali prakticky celé minulé století bolševici, tedy velkolepý útok na soukromý majetek, touží piráti úplně stejně. Jen „znárodnění“ zabalují do modernějšího pojmosloví. Třeba demokratizace majetku, spravedlivé daně atd... Bohužel nejde o klasický podvod na voličích. Dorůstající a dospívající pirátské duše to cítí stejně. Studují nesmyslné obory, přemýšlejí a diskutují, kolik mohou mít lidé bytů, aut, peněz, a nepřijde jim nic divného nechat o těchto věcech hlasovat.
Ivan Langer minulý týden na svém Facebooku geniálně popsal příběh fiktivního podnikatele Františka, který 25 let budoval soukromou autodopravu. Vypočítal, kolik a za co musel státu zaplatit na daních (je to dost otřesný seznam), až se nakonec rozhodne svou firmu svobodně prodat. A v té chvíli přijde náš slavný pirát a čtvrtinu peněz z prodeje mu ukradne.
Ale to přece není krádež, to je daň, řekne vám nějaký ekonomický diamantový mozek pirátské strany. Není. Je to krádež. Jen ji nazýváte jinak.
