PES pošel. Češi se rozvolňují rychle, příliš a někdy i divoce. Na brzdu už je opět pozdě
V pátek jsem navštívil dvě pražské restaurace, do kterých chodím téměř dvacet let. Absolvoval jsem tam pracovní schůzku, ale především jsem potkal mnoho kamarádů a známých. Nálada byla výborná, plzeňské hladinky báječné, radost z toho, že už zase „můžeme“, byla jevem všeobjímajícím. Pokud vím, bylo tomu tak na mnoha místech země. Češi se rozvolňovali a rozvolňovali a málokdo u toho dodržoval předepsaná nařízení. Státní PES (protiepidemický systém) pošel. Je proto otázkou, zda na to za několik týdnů opět nedoplatíme.
V navštívených restauracích část personálu neměla roušky. Doporučené odstupy? Tak to byl mnohdy jenom sen. Pouze čtyři lidi u stolu? Často rovněž neexistovalo. Pokud ministr zdravotnictví Jan Blatný situaci kritizoval, tak měl pravdu. Jenže kohokoli za to kamenovat, není na místě. V restauracích to jde udržet jen těžko, lidi chtějí být spolu. Neváhají u toho riskovat, protože jim to pomáhá zvládnout a přežít nastalou situaci.
Problém je to především psychologický. Češi sice vydrží různá omezení, ale nejsou tak disciplinovaní jako třeba Němci. Také od března při vyhlašování restrikcí moc nevěříme vládě, protože ta se chová často chaoticky, populisticky, vypočítavě a nejde nám vzorem. A ne, a ne, a ne se poučit z chyb. Odpovědí je někdy ignorace předepsaných nařízení. Teď nemluvím od odpíračích roušek a dalších exhibicionistech, ale o náladách většinové populace. Prostě už toho bylo dost, tak teď si musíme odfrknout. Že na to můžeme doplatit? Ano. Dokonce si myslím, že na to i doplatíme. Ale přístup to nezmění.
Už v létě, kdy začal ustupovat první nápor koronavirové pandemie, mnoho lidí přestalo vyznávat mantru obezřetnosti a dodržování pravidel. Rozjely se dovolené (premiér Babiš vyzýval, že máme zůstat doma, ale sám odjel do Řecka a jeho manželka do Chorvatska), chvilku to vypadalo, že už se nic hrozného nemůže stát. Pořád přitom vázlo trasování nakažených, pořád nebyl dostatek testů. Výzva exministra Vojtěcha kvůli nošení roušek byla v září oslyšena. Virus mezitím v klidu zaparkoval a pak udeřil s ještě větší silou než na jaře.
Může se něco podobného stát znovu? Vyloučit to nejde. Vliv současných zaplněných restaurací, obležených obchodních center a nastávajících bujarých silvestrovských oslav na horách, se pravděpodobně negativně po Novém roce projeví.
Krize ještě udeří
Důvodem ignorování některých nařízení je také to, že Češi mají tradičně malý respekt k autoritám. Zákazy a příkazy se obvykle snažíme obejít, přelstít nebo přímo nedodržovat. Víme, že příslušné úřady a policie nás nebudou masově kontrolovat a nebudou vymáhat, co vymáhat mají. Ne, že by žádné kontroly nebyly, ale je to laxní přístup, stejně jako je laxní přístup části veřejnosti. Jsou to propojené nádoby.
Slyším námitky. Ano, část lidí poctivě a obětavě dodržuje všechno, co bylo a je nařízeno v souvislosti s covidem. Naprostá většina obyvatel nosí roušky a respirátory v obchodech a v dopravních prostředcích, už jsme si zvykli. Ale sedět v hospodě s kamarády za daných omezení, to nebude dodržováno. Je to proti logice toho, proč do restaurace chodíme.
Současné rozvolňování bylo navíc pro mnohé politiky jednoznačným zadáním, protože cítili na podzim daleko větší tlak veřejnosti i podnikatelů než na jaře, kdy byli lidi vylekaní a zaskočení. Jak řekl před několika dny v rozhovoru pro server iDnes.cz exministr zdravotnictví Prymula: „Do Vánoc obchody nezavřeme, to je politicky neprůchodné.“ A pak? Pak bude co? Zřejmě třetí vlna a další omezení.
Navíc podle ekonomických expertů se dopady koronavirové pandemie mohou v hospodářství České republiky ještě silněji projevit příští rok, kdy budou podpůrné programy státu postupně slábnout, firmy, které měly nějaké problémy už předtím, budou krachovat a nové vzhledem k možnému utlumení spotřeby tak rychle vznikat nebudou. Zejména pokud bude mít současné rozvolnění za následek opětovné omezení či uzavření části ekonomiky, nebo škol.
Proč se netestujeme
Vyhlášené restrikce i následné uvolňování nejsou brány tak vážně rovněž kvůli selhávajícímu státu. Momentálně sice vidíme pokles čísel nakažených, ale také klesá počet testů. Kdyby se testovalo více, což by bylo potřebné, PES by na nás vrčel, žádné rozvolnění by do Vánoc nebylo. Takhle se z něj stal nejdříve hafánek a pak pošel. Část lidí už na testy jít ani nechce, část na ně nikdy nepůjde v obavě, že budou pozitivní a nebudou moci do práce, což jim jejich finanční poměry neumožňují.
Celý svět, včetně Česka, se proto upíná k vakcínám, které mají koronavirus zastavit. Jenže… Je pořád otázkou, kdy bude dostatečné množství vakcín. Je otázkou, jak jsou bezpečné, protože jejich výzkum, výroba a testování byly enormně rychlé. Je otázkou, zda nebude vir mutovat a dnešní vakcíny už nebudou tak účinné. Je otázkou, jak vakcinaci logisticky zvládneme. Jak opakovaně vidíme, česká vláda a úřady nejsou schopny dodržet jakýkoli termín, ani když se testovali klienti a pracovníci v zařízeních pro seniory, nebo učitelé. Vše jenom dobíháme a dobíháme.
Jsme také hodně netrpěliví a nedůvěřiví. Na Tchaj-wanu, který zvládá koronavirus jako jedna z nejlepších zemí na světě (pouze 693 nakažených a 7 mrtvých, přitom tento stát má necelých 23,6 milionů obyvatel), od února platí přísná opatření a lidi se je snaží dodržovat. Úřady je vymáhají a kontrolují, obyvatelé jsou kontrolováni i pomocí mobilů, ekonomika neskomírá (za celý rok dokonce tchajwanské HDP vykáže růst, což je zázrak). Země se ovšem téměř úplně uzavřela před zahraničními turisty. Je opatrná a neuhnula z nastoupené cesty.
My se tak různě potácíme mezi restrikcemi a uvolňováním. Zkoušíme možné i nemožné. Výsledky nejsou úplně katastrofální, ale také to není v Česku nic moc, protože zejména mrtvých je v důsledku Covidu skutečně hodně. Seniory jsme nedokázali dostatečně ochránit.
Jak bývá zvykem, každý se náš stav a průběh nákazy v Česku snaží na někoho hodit. Premiér Babiš opakuje, že si lidé za to mohou sami, protože něco nedodržují (on sám přitom některé věci nedodržel). Veřejnost na oplátku ukazuje Babišovi a vládě zdvižený prostředník. Češi si nakonec nějakou cestu najdou. Můžeme tvrdit, že za problémy mohou všichni a také nikdo. Nebude to v historii nic nového.
Užijme si to do Nového roku do sytosti. Pak možná přijdou nové restrikce a všichni budou opět ihned vědět, kdo za to může…
