Vláda je v rozkladu. Vydírána komunisty možná ani nedoklepe volební období
Premiér Andrej Babiš narazil s návrhem státního rozpočtu pro příští rok se schodkem 320 miliard korun. V poslanecké sněmovně si nezajistil hlasy obvyklé rozpočtové koalice ANO, ČSSD a KSČM a konečné hlasování bylo odsunuto na pátek 18. prosince.
Nestalo se ovšem nic překvapivého, náhle spadlého z nebe. Problémy kolem rozpočtu se daly očekávat nejpozději od konce listopadu, kdy v rozpočtovém výboru neprošlo usnesení doporučující podpořit nejdůležitější zákon roku z dílny ministryně financí Aleny Schillerové. Zvedli pro něj ruce jen poslanci hnutí ANO, zatímco zástupci ČSSD a KSČM se připojili k opozici.
Zádrhel v rozpočtovém výboru
Sociální demokracii ve výboru neprošel jediný pozměňovací návrh, a zároveň vládu štípe spor o zrušení superhrubé mzdy. Andrej Babiš se neshodl s Janem Hamáčkem na výši sazeb daně z příjmu z nově zavedené hrubé mzdy. Oba naprosto nestandardně podali poslanecké návrhy s vlastní alternativou, přičemž ani jednu z nich nezahrnuje návrh státního rozpočtu.
Pokud ovšem argumentuje šéf ČSSD Hamáček, že „zrušení superhrubé mzdy nesmí rozvrátit veřejné finance“, měl by nejdříve zamést před prahem své ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové.
Maláčová funguje jako generátor nárůstu mandatorních výdajů. Její nápady skokově zvyšovat téměř všechny sociální dávky a nákladně měnit důchodový systém signalizují, že odpor ČSSD proti většímu snížení daní je veden pouze obavou, že nebude mít dost peněz na vlastní masivní přerozdělovací programy.
U Hamáčkovy sociální demokracie však mívají období vzdoru jepičí život. Před jednáním sněmovny oznámila, že rozpočet podpoří, a dopady daňového balíčku v tom najednou nehrají žádnou roli.
Mesaliance s miliardářem
V podobné situaci jsou komunisté. Jejich dosluhující předseda Vojtěch Filip vsadil na toleranci vlády vedené mnohonásobným miliardářem výměnou za několik lukrativních funkcí a kosmetických programových ústupků. Pro mnohé pravověrné soudruhy, stále žijící v režimu třídního boje, to musel být šok, promítající se do celkového úpadku strany a silného volání po změně vedení.
To se projevilo hlasováním výkonného výboru KSČM, který většinou 56 procent hlasů zamítl podporu rozpočtu, pokud v něm nebude škrtnuto 10 miliard korun určených armádě. Projevuje se tak kontinuální averze komunistů vůči spojeneckým závazkům v NATO a tentokrát to vypadá, že myslí svoje vydírání vážně.
Jelikož vládní strany ANO i ČSSD snížení rozpočtu obrany zatím vyloučily, k dohodě na schválení rozpočtu nedošlo. To signalizuje hluboký rozkol v koaličním táboře s hrozbou rozpočtového provizoria. Zároveň se projevilo fatální manažerské selhání premiéra Babiše, který přichází do parlamentu s klíčovým zákonem, aniž pro něj má vyjednanou podporu. O čem to svědčí?
Blíží se parlamentní volby. Nezvládnuté řešení koronavirové krize se přelévá do vládní krize a rozvolnění koaliční soudržnosti. Obě levicové strany ČSSD a KSČM procházejí kocovinou z dopadů mesaliance s hnutím ANO, která se podepsala na poklesu jejich preferencí a opakovaných volebních propadácích, naposledy v krajských a senátních volbách.
Některé průzkumy naznačují, že by se obě strany mohly příští rok ocitnout na politickém hřbitově. Nelze proto vyloučit jejich sílící emancipaci a další vyostření situace, které může vést k dohodě ústavní většiny na předčasných volbách na jaře příštího roku.
Tomu by se dnes jistě nebránila ani opozice. Důležitým motivem tohoto hypotetického vývoje by byla skutečnost, že další státní rozpočet by už sestavovala nová vláda. Ale nepřebíhejme.
