Na rozdíl od Havla a Klause nabízí Zeman při projevech intelektuální mizérii
Až budou chtít historici, sociologové či studenti v budoucnosti hodnotit dílo prezidenta Miloše Zemana, budou to mít těžké. Nebude z čeho brát. Knih napsal málo a jeho vystoupení a projevy jsou jen shluky málo zajímavých myšlenek doplněné o pomstychtivou kritiku oponentů. Podobné bylo i poslední televizní vánoční poselství přednesené 26. prosince. Na prezidenta, který by měl být váženou autoritou a inspirací pro širokou veřejnost, to bylo opět málo a oproti projevům jeho předchůdců, Václava Havla a Václava Klause, to nebylo vlastně nic.
Hodnotit vystoupení a projevy Miloše Zemana nemá v posledních letech valný smysl. Dělá se to především z povinnosti. Ostatně ani poslední vánoční projev prezidenta nepřinesl nic nového. Žádná štěpná poznámka, která by nás osvítila i v budoucnosti, nezazněla. A Zemanova kritika jeho protivníků (opozice, novináři), nad kterou se některá média opakovaně ukájejí, jsou pouze kolovrátková klišé.
Otázkou ale je, proč jsou projevy Miloše Zemana tak intelektuálně vyprahlé.
Dochází dech
Prezident Zeman kvůli některým zdravotním omezením samozřejmě postrádá více energie, s kterou by se dokázal při veřejných vystoupeních takzvaně rozmáchnout. Protože není kvůli svým postojům moc často zván do zahraničí či na konference, kde se tříbí názory, nebývá v posledních letech ani vystaven myšlenkové konfrontaci, která je vždy prospěšná.
Chybí mu na Pražském hradě také nějaký mozkový trust, s kterým by mohl připravit nejrůznější analýzy, koncepce a podklady pro své projevy. Proto při projevech improvizuje, schází mu propracovaný a recenzovaný písemný podklad. Výsledkem jsou krátká vystoupení, neustálé opakování známých vět, známých bonmotů a známých urážek, kterých se Zeman dopouští i ve chvílích, kdy je to naprosto nevhodné. Pak vše sklouzává ke trapnosti a nezajímavosti.
Dílo Miloše Zemana, které nám zůstane pro budoucnost, je velmi ploché a s největší pravděpodobností se to už nemůže změnit. To je ovšem podstatný rozdíl od jeho předchůdců, Václava Havla a Václava Klause, jejichž souhrnné dílo vypadá ve srovnání se současným prezidentem až monumentálně.
Některé názory, postoje a nápady Havla i Klause byly velmi diskutabilní a kontroverzní. Jiné se dají dokonce úplně vyvrátit z kořenů. Jenže to je běžné u každého člověka, který je tak exponovaný ve veřejném prostoru a síla naší západní civilizace je založena právě na diskusi a kritickém myšlení. Zatímco za projevy Havla a Klause bylo ale vždy cítit určité intelektuální pnutí, za Zemanem zůstává prázdnota. Pečlivě budovanou myšlenkovou strukturu i snahu o udržení vysoké estetické laťky na rozdíl od jeho předchůdců u něj nehledejme. Prostě tam nejsou.
Prezidentská ulita
Havel i Klaus přednesli stovky projevů a některé z nich jsou ozdobou novodobé české politické historie. Vystoupili s nimi při nejrůznějších státních záležitostech, ale i na konferencích či při přebírání čestných doktorátů na univerzitách. Takových příležitostí ale Zeman nemá vlastní vinou mnoho. Žije v ulitě, kterou v poslední době tvoří především zámek v Lánech. Nikdo mu žádné čestné doktoráty nenabízí, sporadické chvilky, kdy se sejde se zahraničními státníky, nejsou smysluplně využity. Například nedávná tisková konference s polským prezidentem Andrzejem Dudou byla o ničem, pár očekávaných vět a šmytec.
Václav Havel a Václav Klaus byli ve svých názorech a myšlenkových pochodech jako oheň a voda. V každém případě jsme ale věděli, že ve většině jejich vystoupení se objeví nějaká zajímavá myšlenka, s kterou můžeme dál pracovat, můžeme ji rozebírat, vyvracet či potvrzovat. Každý podle libosti. Materiál byl dodán a býval často hutný. U Miloše Zemana si za pár dní pamatujete pouze koho a jak urazil.
Když se někdo podívá na stránku Knihovny Václava Havla či na stránku Institutu Václava Klause, může si tam donekonečna vybírat z jejich různých vystoupení, projevů, článků, esejů nebo knih. Když se naopak zamyslíme nad tím, co lze seriózně z veřejných expozé Miloše Zemana rozebírat a co by mohlo být pro nás inspirací pro budoucnost, hledá se jen velmi těžko. Dá se také předpokládat, že šance na změnu je v tomto případě minimální. Více než dva roky to proto ještě budeme muset protrpět. A schválně: Na koho zaútočí Zeman příště? To je jedna z mála jistot, kterou u něj při projevech máme. To je na hlavu státu zoufale málo.
