Izrael očkuje proti koronaviru rychlostí, která bere dech. Poučí se z toho Velký Vakcinátor Babiš?
Mrtvých a nemocných v Česku kvůli koronaviru nadále rychle přibývá, PES je vzteklý a celý fialový, ministr zdravotnictví Blatný ale tvrdí, že „jsme to čekali“ a premiér Babiš se fotí doma s pejskem. Mezitím ve světě probíhá jedna z největších zdravotnických a logistických akcí historie – očkování proti čínskému viru. Naše vláda a úřady bohužel v minulých měsících opět přípravu na masovou vakcinaci podcenily a prokázaly svoji nekonečnou manažerskou neschopnost. Poučit se ale ještě pořád můžeme. Například v Izraeli, kde se očkuje tak bleskově, že to bere dech. Co by se dalo z izraelských zkušeností využít?
Předně by měl přestat Andrej Babiš plácat nesmysly. Česko totiž patří mezi nejhorší země světa, pokud jde o počet mrtvých a nakažených na počet obyvatel. Jen pro ilustraci k očkování: Nejdříve předseda vlády nabídl funkci vládního zmocněnce pro očkování proti Covidu-19 exministrovi zdravotnictví a svému poradci Romanu Prymulovi. Ten to odmítl. Pak Babiš zcela nesmyslně prohlásil, že tím zmocněncem bude on sám. Ano, Velký Vakcinátor, zejména když jsou za 10 měsíců volby do Poslanecké sněmovny, je to velké lákadlo. „Protože já mám svoje zkušenosti s ministerstvem zdravotnictví, celoroční, takže jsem se rozhodl, že to budu já,“ zdůvodnil svůj záměr být zmocněncem a tím přiznal, že resort zdravotnictví často chybuje, což je za současného stavu katastrofa, za kterou nese přímou odpovědnost předseda vlády. Po několika dnech premiér ale oznámil, že záměr být zmocněncem byla „nadsázka“. Nadsázka, při které umírají lidé…
V každém případě nebyla Česká republika na vakcinaci dobře připravena, vývoj neustále dobíhala a dobíhá. Ještě lze ale situaci zachránit. Stačilo by se podívat do Izraele a využít některé jeho zkušenosti s očkováním proti koronaviru. Ostatně i izraelští politici říkají, že jejich poznatky mohou být pro další státy poučné. V jediné demokracii na Blízkém východě navíc běží vakcinace rychlostí, která bere dech.
Poslední den roku bylo v Izraeli očkováno 153 430 lidí. Zopakujme si to, v zemi, která má 9,3 milionu obyvatel, dokázali za den v 325 centrech očkovat přes 153 tisíc lidí. Jen v obřím centru na Rabin Square v Tel Avivu to bylo kolem 5000 osob. A bez zajímavostí není, že toto centrum zřídila nemocnice Tel Aviv Sourasky Medical Center společně s magistrátem města Tel Aviv. Takže žádný Velký Vakcinátor jako u nás, ale instituce a úřady, které jsou k tomu kompetentní a místně příslušné.
Stát Izrael už má naočkovaných přes milion obyvatel. To stihl od 20. prosince! Na počet obyvatel je v tomto případě nejlepší na světě (další je zatím Bahrajn, pak Velká Británie a USA). V zemi se očkuje tak rychle, že existují obavy, že objednané vakcíny v lednu dojdou a bude se muset čekat týdny na další. Další milion vakcín by proto měla příští týden dodat americká společnost Moderna, Pak se uvidí. Pokud bude vakcín dostatek, Izrael může mít v případě očkování hotovo již v březnu či dubnu. Počítá také s tím, že od konce února by se už proto neopakoval koronavirový lockdown. Je ovšem pravda, že podobné predikce byly zatím vždy velmi ošidné.
Abychom pak lépe pochopili, co se v Izraeli děje, tak ve středu 30. prosince zde například udělali 95 125 testů na koronavirus. Ani tomu se nemůžeme nijak rovnat.
Co se dá využít
Izrael nabízí své poznatky, jak zajistit vakcinaci co nejlépe. Také v této zemi totiž existuje část obyvatel, která se na očkování dívá s nedůvěrou a odmítá ho kvůli nesmírně rychlému vývoji vakcín, jejich způsobu testování a možným nežádoucím vedlejším účinkům. Mezi odmítače se řadí hlavně ultraortodoxní Židé (10 procent obyvatelstva) a místní muslimové (20 procent). Očkování proto nečekaně propagují i rabíni ortodoxních. A jsou otevřeně zveřejňována čísla o vedlejších účincích vakcinovaných osob.
Z prvních 650 tisíc osob byly v Izraeli zdravotní problémy zaznamenány u 652 lidí, tedy u 0,1 procenta. To jsou ale jen ti, co je nahlásili lékařům. Vážnou reakci měly desítky osob, dva lidi zemřeli (podle lékařů vakcínu sice dostali, ale zemřeli na jiné chronické nemoci, další údaje hovoří o 4 mrtvých). Zhruba polovina očkovaných uvedla, že v místě vpichu cítila bolest, 100 lidí hlásilo bolest v různých jiných částech těla, 83 uvedlo, že se cítili velmi slabí a unavení, 39 se točila hlava a 26 osob po vakcinaci zvracelo. Dále kolem třiceti lidí uvedlo, že mají „neurologické“ příznaky a přes dvacet nahlásilo horečku. Čtrnáct lidí mělo alergické reakce. Zásadní zpráva tedy je, že se to vůbec nijak neliší od jiného běžného očkování jinými vakcínami.
Mít dostatek informací z jiných zemí je důležité, protože v Česku se podle průzkumu agentury STEM, který si nechalo udělat ministerstvo zdravotnictví, se chce proti koronaviru nechat očkovat 40 procent lidí a 20 procent je nerozhodnutých. Ostatní to odmítají. Jenže to může být pro zemi problém, protože boj s nemocí se může protáhnout a způsobí to další ekonomické ztráty. Navíc s očkováním se u nás počítá až do konce roku. Není také jasné, na jak dlouho látky vytvářejí imunitu. To pouze uvidíme.
Česká vláda se bohužel nepoučila minulý rok v boji proti pandemii v cizině téměř v ničem. Často jen vyvolávala chaos, neklid a strach. Největší zodpovědnost za to nesou premiér Babiš a hned několik ministrů zdravotnictví. Komu není rady, tomu není pomoci, říká jedno přísloví. Ale jde o lidské životy a zkušenosti Izraele z očkování by se teď mohly hodit. Zkusme je využít.
A co potom?
A až nákaza odezní, bylo by dobré se inspirovat i dalšími věcmi z propracovaného a moderního izraelského zdravotnického systému. Každý občan tam má unikátní identifikační číslo, které po celý život používá, a lze tedy jednoduše monitorovat lékařskou péči o každého od narození až do konce života. V zemi existují jen čtyři zdravotní pojišťovny a ze zákona zajišťují zdravotní péči pro všechny. Tyto pojišťovny disponují úplnou elektronickou kartotékou se záznamy o všech provedených úkonech a poskytnuté péči. To znamená, že existuje přístup do zdravotnických záznamů všech osob v Izraeli. Inspiraci tedy máme, typické by ale bylo vymyslet výmluvy, proč to v České republice nejde.
