Marek Stoniš: Pohrdání je hoden tento stát, ne demonstranti
Na demonstrace nechodím. Petice podepisuji výjimečně. Když, tak jen proti novodobým digitálním formám cenzury. Když jsem ovšem četl titulky a komentáře k nedělní staroměstské demonstraci proti vládním „covidovým“ opatřením, došlo mi, v jakém mentálním marasmu se tato země ocitla.
Premiér by demonstraci rozehnal. Proč? Protože covid přece. Na organizátory ze všech stran dopadla jízlivá kritika – jak to, že účastníci neměli roušky, nedodržovali rozestupy, popíjeli alkohol a porušovali další vládní nařízení!? A navíc to byli nemravové, vždyť jedna divná ženština dokonce vytasila na fotografy prsa! Popírají covid, popírají vakcínu, věří konspiracím!
Prostě se provozovala klasická podpásová argumentační pirueta – není důležité, co se říká, ale kdo to říká a co řekl nebo neřekl někdy v minulosti; s kým se kde potkal a co si o něm myslí lepší lidé. Na pódiu Landa, Suchánek, Klaus. Co to je za koalice, že?
Jenže ten obraz je pokřivený. Z pódia mluvily také respektované osobnosti, mimo jiné lékaři a imunologové. Říkali věci, které stojí za zamyšlení. A nejsou hodni být ministerstvem zdravotnictví označováni za šiřitele dezinformací, jak se to například stalo profesoru Beranovi. A v obecenstvu nestály jen rozpustilé ženštiny, ale především zoufalí zástupci střední třídy, jež vládní opatření ekonomicky decimují a kteří jim nerozumějí.
A to je podstata věci. Češi si zvykli na stát, jaký reprezentují bizarní politici typu ministryně financí Schillerové, sociálních věcí Maláčové, dvojministra Havlíčka nebo místopředsedy vlády Hamáčka. Tedy na takový stát, jenž nás zasype starostí a zuřivou péčí od narození za hrob. Zvykli jsme si, že máme na vše nárok. Na peníze. Na bezplatné zdravotnictví i školství. Na dovolenou. Sociální ráj. A stát reprezentovaný výše zmíněnými kvazipolitiky podlehl dojmu, že když lid zasype tím, co si žádá – především nejrůznějšími typy sociálních benefitů a navykne je na ně –, jde o jeho hlavní a téměř jediné poslání.
Jenže není.
Což se ukázalo v době covidu. Stát selhal úplně ve všem. Od výroby a distribuce roušek, zavírání, otvírání, zavírání ekonomiky, práci s daty, v sestavování krizového rozpočtu až po vakcinaci. Jediné, v čem vyniká, jsou represe a chrlení podivných předpisů a legislativy, která je užitečná pouze k nakrmení jeho byrokratických potřeb, nikoli prostým daňovým poplatníkům.
Znáte jediného zaměstnance státu, jenž by kvůli covidu přišel byť o jedinou „nárokovou“ korunu, benefit?
A tento neschopný stát a jeho hanebná reprezentace se posmívají a vyhrožují těm, které svou neschopností a arogancí sami likvidují.
Těmi, kdo se k němu přidávají, pohrdám.
