Babiš chce zrušit státní maturity. Začíná školství sesedat z parního stroje?
Před pandemií by to bylo hlavní téma ranních novin: Vláda se chystá zrušit státní maturity. Přesně dekádu po spuštění projektu jednotné maturity chce premiér zkoušky vrátit do kompetence středních škol. Ministr Plaga to den poté korigoval, maturita má být jen upravená, státní část ale bude tak jako tak osekaná. Je to jen praktická změna pod tlakem pandemie, nebo první krok směrem k modernějšímu školství?
Konec největší státní akce v českém vzdělávání ve 21. století přitom neoznamuje vláda po dlouhé debatě s odborníky. Oznámil ho premiér ve třiadvacáté minutě svého pětadvacetiminutového nedělního pořadu Čau lidi. I forma představení tak zásadní změny asi trochu vystihuje dobu, v níž žijeme.
Pro úplnost je nutné dodat, že o zrušení jednotné státní maturity zatím vláda ani ministerstvo nerozhodlo. Plaga by to podle Babiše měl udělat, zatím však podle ministra úplné zrušení státních maturit není v plánu. Premiér se nicméně ve videu pozastavil taky nad tím, proč „máme nějaký Cermat“ a že je ve školství moc byrokracie – přitom po většinu doby existence státních maturit je ANO ve vládě, poslední 4 léta i s pozicí ministra školství. Navíc před covidem probíhaly i další kroky směrem k unifikaci škol, jako státní přijímačky na střední školy a rozšíření maturit o povinnou matematiku.
(Ne)rušení matematiky
Je nicméně fakt, že alespoň u povinné matematiky ministr Plaga prosadil zrušení. Propadala z ní až čtvrtina studentů, kteří si matematiku vybrali dobrovolně. Logika řešení tohoto problému by měla být taková, že se matematika začne lépe učit, ne že se při stejné kvalitě výuky (která produkovala dost bídné výsledky i u dobrovolníků) vnutí zkouška z ní rovnou všem. Zvlášť když nejhorší byly výsledky u úloh z logického myšlení, které jsou nejvíc přenositelné a použitelné v „praktickém životě.“
Se státní maturitou jakožto celkem je to v něčem podobné – místo snahy zajistit kvalitní školství přišla sjednocující zkouška, navíc s malou relevancí. Pro gymnázia byly třeba didaktické testy z češtiny spíš lehké (třeba v úlohách na porozumění a interpretaci textu), naopak vyučený kuchař se asi nemusí nutně vyznat v přechodnících a anaforách a není úplně opodstatněné, aby kvůli tomu neměl maturitu. Není divu, že většina vysokých škol se nezajímá o výsledky u maturit a radši bere za měřítko srovnávací zkoušky od SCIA.
Podtitul úspěšné knihy No Future od vysokoškolského učitele a reformátora vzdělávání Bohumila Kartouse zní „vezeme děti na parním stroji do virtuální reality?“ Chystané zrušení státní maturity působí jako začátek sestupování z onoho vzdělávacího parního stroje.
Digitální maturity jako ve Finsku pro nás ale pořád zní jen jako velmi virtuální a vzdálená realita. Je to přitom i úsporná záležitost, transformace maturit stála ve Finsku 3 miliony eur (78,4 milionu korun), české státní maturity každoročně přijdou stát na 300 milionů. Některé náklady by samozřejmě zůstaly i u digitální maturity, i tak by se ale nejspíš za spoustu byrokracie ušetřilo.
Univerzity bez státnic?
Vysoké školství se do nové distanční reality řítí větší rychlostí. Největší univerzity chtějí přednášky s desítkami studentů do budoucna přesunout do dálkové podoby natrvalo. Rektor UK Tomáš Zima nedávno tento záměr potvrdil, výhodou má být i možnost pro studenty si přednášku pustit kdykoli a kolikrát chtějí, bez nutnosti na předměty cestovat.
Ještě hlubší změny na vysokých školách navrhuje ekonom a proděkan pražské Fakulty sociálních věd Ladislav Krištoufek, který se nedávno zařadil mezi 2 % nejcitovanějších vědců světa dle žebříčků Stanfordovy univerzity: „Covid nám pro český VŠ systém ukázal na věci, které nepotřebujeme. Zajímavé, že na zahraničních uni to vědí roky i bez Covidu: státnice, velké množství předmětů, odpor k online jako méněcennému,“ napsal proděkan Krištoufek na Twitteru.
Pod Tweetem vznikla zajímavá diskuze, z níž je znát, že část akademického světa by se takové revoluci nejspíš vzpírala. Každopádně je jasné, že pandemie znamená pro vzdělávání narychlo připravené změny, které ale můžou být trvalé. Zrušení státních maturit by totiž nedávno znělo nereálně, tedy asi stejně, jako právě teď zní zrušení vysokoškolských státnic. České školství se zkrátka může na konci pandemie probudit ve virtuální realitě. Třeba do té doby z onoho parního stroje vzdělávací systém pod tlakem doby přeci jen seskočí.
