Bradáčová si z nás dělá srandu. Za úniky informací je zodpovědná ona
Úniky informací z trestního řízení jsou jedem, který permanentně otravuje právní stát a férovost trestního řízení. Posledním takovým případem je kauza soudce Zdeňka Sováka, kdy do médií od počátku unikaly informace ze zahájeného trestního řízení včetně přepisu odposlechů. To vyburcovalo ministryni spravedlnosti Marii Benešovou k ataku na adresu vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, že za úniky mohou orgány činné v trestním řízení.
Bradáčová v odpovědi ministryni uvedla, že pražské vrchní státní zastupitelství po provedeném šetření odmítlo, že by státní zástupci či policisté poskytli novinářům informace ze Sovákova trestního řízení. Zmínila zároveň, že všechny medializované informace jsou obsažené ve sdělení obvinění. Napsala, že vrchní státní zastupitelství údajně zahájilo šetření z vlastní iniciativy už 22. prosince - tedy předtím, než se na něj Benešová obrátila dopisem a než ministryně svá podezření předestřela médiím. Šetření podle Bradáčové „jasně a srozumitelně“ prokázalo, že od orgánů činných v Sovákově trestní věci nedošlo k žádnému úniku nahrávek odposlechů či případně jejich přepisů. Současně Bradáčová nepřímo obvinila obviněné, advokáty, ministerstvo spravedlnosti a Českou advokátní komoru.
Pochopitelně, že jde o nesmysl, který má pouze odvést pozornost od skutečných pachatelů. První informace o tom, že je podán návrh na vazbu, se objevily na veřejnosti již před tím, než jej vůbec dostali do rukou advokáti. Advokátní komora i Ministerstvo spravedlnosti obdržely usnesení o zahájení trestního stíhání až v následujícím týdnu a zcela rezolutně popírají, že by to uniklo od nich. Ostatně, co by z takového porušení zákona měli? Zcela absurdní pak je, když Bradáčová zmiňuje obviněné, kteří mimochodem okamžitě putovali do vazby, případně advokáty. Ti mohou zveřejňovat pouze informace se souhlasem klienta. Jakou logiku by dávalo, kdyby novinářům podstrkovali cokoli, co je proti zájmům obviněných?
Bradáčová může vykládat, co chce, ale úniky jdou jednoznačně na vrub policie a státního zastupitelství. Není to ostatně první případ, kdy unikají informace v případech, které dozoruje VSZ v Praze. Ať již to byl případ nemocnice Na Homolce, pražského Dopravního podniku, Davida Ratha, Oleo Chemical a řada dalších. V žádném z těchto případů Bradáčová neučinila únikům přítrž. Dá se dokonce říci, že cílené úniky, které mají za cíl posílit verzi OČTŘ a zdiskreditovat obviněné či obžalované ještě před soudem, patří k běžnému modu operandi pražského VSZ, a to za přinejmenším tichého souhlasu paní vrchní.
Vrcholem je kauza Beretta, kde rovněž unikaly informace od samého začátku a kterou dozoruje ona sama a kde se obvinění a jejich obhájci s částí spisu seznámili až po několika letech od sdělení obvinění. Přinejmenším v tomto případě je Bradáčová za úniky zodpovědná osobně. Buď informace poskytla ona, nebo kryla policisty, kteří je vynesli. V každém případě je za nezákonnosti v trestním řízení zodpovědná a na svém místě už nemá dávno co dělat.
