Blatný vrší chybu za chybou, ale stále tu jsou dva bizarní důvody, proč zůstává dál ministrem. Jaké?
Je to jeden z nejotloukanějších ministrů Babišovy vlády. Od svého nástupu dostává jednu facku za druhou. Zřejmě se ale Jan Blatný drží pravidla slavného filmového boxera Rockyho: „Nezáleží na tom, jak silně dokážeš praštit, ale kolik ran dokážeš přijmout a nezastavit se.“ A současný ministr toho dokáže vydržet opravdu hodně. Zdá se, že tohle je naprosto klíčová vlastnost pro politiky nového typu, které stvořil Andrej Babiš. Navíc má Blatný ještě jednu výbornou vlastnost, která ho činí momentálně nejlepším kandidátem na ministra.
Začalo to už kolem 29. října 2020, kdy byl Jan Blatný jmenován ministrem. Festival špatných rozhodnutí, hloupých chyb a mediálních přešlapů se roztočil do pořádných obrátek a do dnešních dnů se točí stále rychleji. Už při svém nástupu do funkce veřejně lhal, že nepodepsal petici Milionu chvilek. Nakonec to pod tíhou okolností přiznal. Následně na dvou různých tiskových konferencích špatně interpretoval reprodukční číslo – v té době klíčový faktor, na základě kterého vláda vydávala opatření.
Ve svém hlavním úkolu, tedy zlepšit komunikaci ministerstva směrem k občanům, zoufale selhal. Vymyslel šílený očkovací plakát k vakcinaci, který vypadal jako převzatý z dezinformačního webu. Jeho resort pár minut před největší logistickou operací v dějinách země teprve začal shánět šéfa komunikace. Vystupování vůči novinářům se z váhání přes kategorické popírání všeho vyšplhalo až na úroveň totální arogance.
Jeho neschopnost nasadit si respirátor je úsměvná. Bizarní konotaci to dostalo ve chvíli, kdy začal uvažovat o tom, že by jejich nošení zavedl povinně (tady ho podpořila kolegyně Maláčová, která respirátor prostě nosit nebude, protože se jí v něm špatně mluví). Nevěděl ani, kolik Česko utratilo za testy na covid a číslo přestřelil o několik miliard. A pak už přišly věci, za které by každý ministr v éře před Babišem rezignoval a sbalil si kufry jen pár vteřin po jejich spáchání.
Jak to dopadlo s on-line registrem pro seniory, kteří se narodili na začátku druhé světové války, si ještě všichni živě pamatujeme. Na seznam největších covid dezinformátorů začal Blatný dávat i epidemiology, kteří nesouhlasí s vládním postupem proti koronaviru, aby se sám postavil do jejich čela. V poslanecké sněmovně začal relativizovat počty mrtvých a vytáhl ještě těžší kalibr. Lidé prý neumírají na covid, ale na autonehody (v Otázkách Václava Moravce to následně trochu korigoval, ale stále se za vyjádření neomluvil). V tu dobu si nešlo nevzpomenout na vyjádření komunisty Grospiče, který před rokem relativizoval srpnovou sovětskou invazi v roce 1968 a tehdejší oběti označil právě za oběti dopravních nehod. Chápu, že covid je průšvih a bilance úmrtí svědčí o tom, že zkrátka máme nejhorší vládu na světě. Ale to neznamená, že ministr převezme komunistickou rétoriku a celou roční práci s křehkou důvěrou národa nasype do kanálu zavádějícím a naprosto zbytečným prohlášením.
Za všechno může někdo jiný
Pak Blatný vydal tiskovou zprávu (rozeslala ji jeho mluvčí, ta si ji ale stěží vycucala z prstu) o tom, že „přerušení očkování první dávkou a pozastavení rezervací na očkování první dávkou doporučuje Ministerstvo zdravotnictví utlumit po dobu následujících 14 dnů“. Ministr to následně několikrát v rozhovoru popřel a premiér Babiš to dokonce chtěl hodit na středočeskou hejtmanku. Bohužel, tisková zpráva je stále v redakčních e-mailech a odesílatelem je ministerstvo zdravotnictví.
A poslední třešničkou je objednávka nevhodných injekčních stříkaček z Číny, za které ministerstvo zaplatilo dokonce o 3 miliony více, aby tu byly rychle, protože úředníky z rezortu zdravotnictví nenapadlo začít nakupovat zdravotnický materiál v létě. To za ně totiž EU vyjednávala společný nákup vakcín, ale už jim milostivě nesdělila, že to, čím si to píchneme, už si máme vyřešit sami. Tak to Blatný vyřešil. Injekce jsou pěkné, ale na vakcínu Pfizer nevhodné, což je u injekcí dost podstatná závada.
Je asi zbytečné psát, že vydržovat si takového člověka na nejdůležitějším ministerském postu v zemi je zcela v zájmu Andreje Babiše. Blatného pohřbil už v době jmenování a teď si zvesela kope do jeho mrtvoly. Ministrův úkol stále platí: Chytit co nejvíc ran a stále pokračovat, protože do voleb je hodně daleko a předseda vlády přece nemůže nést zodpovědnost za zpackané kroky v boji s covidem (za to mohou nejprve novináři, pak Evropská unie, pak hejtmani, pak primátor Hřib, pak lidé na dovolené a pak my všichni ostatní).
Kromě toho má současný ministr ještě jednu neocenitelnou vlastnost, která ho drží daleko od odvolání. Nikdo ho totiž nepozve na žádný mejdan. Ani ten ilegální. Není to tak zábavný společník jako zlatí medailisté z Nagana a ani nemá rozjetý solidní byznys jako jeho předchůdce, tudíž se nemusíme bát, že by ho fotografové přistihli na zakázaném večírku v hotelu nebo na pletichách v kapitule. Jeho přehmaty se ale dál podepisují na zdraví, životech i finanční situaci všech lidí v zemi. Bohužel tu ale zároveň vyvstává otázka, zda by to někdo jiný s Andrejem Babišem za krkem dokázal řídit lépe.
