Češi i firmy sedí na rekordních úsporách, země přesto ekonomicky chudne. Kdy se tento trend otočí?
Česká ekonomika se v loňském roce propadla nejvíce v novodobé historii země. Podle předběžného odhadu Českého statistického úřadu se loni hrubý domácí produkt země snížil o 5,6 procenta. To už je pořádný žuchanec, který nás fakticky vrátil o několik let nazpět a vymazal bohatství, které tu bylo v několika kvartálech před příchodem covidu vytvořeno. Jinými slovy: Česko zchudlo. A to přesto, že Čechům a firmám loni rekordně nabobtnaly jejich úspory.
Propad české ekonomiky byl sice bezprecedentní, ale černé scénáře z jara vypadaly ještě hrozivěji. Podle nich se mělo tuzemské hospodářství propadnout o 6,5 až 9 procent. Nakonec nás od horších čísel zachránil silný průmysl, export, ale třeba i pár dní „covidové svobody“ před Vánocemi, kdy Češi kupovali dárky a na dva týdny se otevřely hotely a hospody.
Ekonomiky citelně tratily i v jiných zemích. Například Německo loni kleslo o 5 procent, Španělsko o 11 a Francie o 8,3 procenta. Příznivější výsledky vykázalo například Polsko, které se propadlo „jen“ o 2,8 procenta a stejně tak dopadlo i Švédsko.
Ve stejný den jako statistici zveřejnila zajímavá data i společnost CRIF. Podle ní vklady firem u českých bank za rok 2020 vzrostly o 123 miliard korun, což byl nejrychlejší nárůst od roku 2007. Domácnosti dokonce navýšily své vklady u bank o 331 miliard korun a v listopadu objem úspor českých domácností poprvé v historii překonal tři biliony korun. Samozřejmě, firmy i lidé mají u bank úvěry, ale rozdíl mezi výší vkladů u bank a výší půjček je historicky nejvyšší. Podtrženo sečteno: Češi se bojí budoucnosti, začali šetřit, neinvestují. To je pro ekonomiku špatně.
Ekonomické bohatství země se nevytváří úsporami, ale aktivní činností firem a produktivních lidí. Hrubý domácí produkt je něco jako souhrn hodnoty všech vytvořených služeb a zboží v ekonomice. A tento objem se loni zmenšil o více než pět procent. V tuto chvíli není ještě přesně známa nominální hodnota HDP v absolutní sumě peněz, ale je jasné, že se ekonomická produkce zboží a služeb se v Česku zmenšila řádově o stovky miliard korun. A úměrně tomu se ztenčily i příjmy státního rozpočtu.
Česko se tedy ekonomicky vrátilo o několik let nazpět a bude trvat možná dva nebo tři roky, než se dostane na úroveň roku 2019. A to v tom lepším případě. Nezapomínejme, že ekonomika je stále fakticky zavřená, nefunguje sektor služeb, kultura, pohostinství či cestovní ruch. Lidé v nich nic nevytváří, sedí doma a pobírají podporu státu. Řada stále fungujících firem nebo podnikatelů už je finančně vyčerpána, a je tedy otázkou, zda letošek vůbec přežijí.
Světélko na konci tunelu spočívá pouze v rozvolnění ekonomiky a vrácení do stavu, kdy firmy a podnikatelé mohou začít dělat to, co dělají. A je tedy otázkou, kdy se tak stane. A na to optimistický výhled zatím neexistuje. Proces očkování prochází typickou českou cestou plnou byrokracie, papalášství a úřednického šlendriánu. A do všeho ministři a všelijací odborníci, kteří pravidelně dostávají plnou výplatu, lidem říkají, že mají vydržet a zatnout zuby. Ti to pak přijímají různě. Buď se bouří, obcházejí pravidla a zakládají různé protestní iniciativy. A ti ostatní sedí doma, jsou ze všeho unavení a vytočení a ze svých příjmů kupují pouze jídlo a nejvíce nezbytné věci. Firmy z nich nemají nic, ekonomika také ne. Současný obraz česka má tak k babišovskému označení naší země jako „Country for future“ hodně daleko.
