Karel Steigerwald: Ústavní, protiústavní, co na tom záleží…
Nejprve varování. S Babišem se nestýkejte, je to riskantní. Seznam věrných, kteří plnili, co chtěl, a přesto byli odkopnuti, je povážlivě dlouhý. Naházet vlastní chyby na mouřeníny, v tom je premiér mistr. Teď má na mušce ministra zdravotnictví. Ještě ho nevyhodil, možná se obává své špatné pověsti, že každého vyhodí.
A nyní o politickém dění. Tón mu krom viru dává rozhodnutí Ústavního soudu, které vyžaduje přijmout novelu volebního zákona. Ale po pořádku.
Potíže s volebním zákonem, přesněji s přerozdělováním mandátů po volbách, začaly před dvaceti lety. V dílně ODS a ČSSD v době opoziční smlouvy vznikla novela, jež přidávala vítězné straně víc poslanců, než odpovídalo výsledku voleb. Mělo to v budoucnu usnadnit tvorbu stabilních vlád. Ti, které novela poškodila, ji označili za protiústavní. Začali se obávat totality. Hodnocení „protiústavní“ trvá dodnes. Je správné?
Podle té novely vzniklo za dvacet let několik vlád. Nikdo je za neústavní neoznačuje. Matematická metoda, jež přidává hlasy silnějším, je užívána v mnoha demokratických státech, aniž ohrožuje demokracii. Malým stranám život ztížila. Tu naši podporoval tehdy ministr spravedlnosti Pavel Rychetský z ČSSD.
Přístup k moci
Za dvacet let vznikla nová politická situace a nové strany. Ústavní soud části staré novely zrušil, byly v ní neústavní položky. Parlament musí proto napsat novelu spravedlivější, která těm velkým vezme výhody a menším usnadní přístup k moci. Odstraní protiústavní nerovnost hlasů, ale riskantně zvětší prostor, v němž se rodí politická nestabilita.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
