Vladimír Pikora: V Evropě i USA už zapomněli na ekonomická pravidla, rezignovali na trh a rozhazují peníze
Tento týden jsem se dočetl, že nás čekají velké změny ve školství. Děti se toho mají učit méně v klasických předmětech, aby jim zbylo více času na IT. To zní dobře. Ovšem jen do té chvíle, než se dočtete, že podle návrhu nebudou děti ve fyzice umět využívat Newtonovy zákony. Ne, není to vtip. Vážně! ruchovci a lumírovci budou pochopitelně vyučováni dál. Ani to není vtip.
Při pohledu na absolventy škol mám pocit, že podobné změny ve školství probíhají permanentně, a to po celé planetě. Někdy se mi zdá, že ze škol odcházejí lidé sice se skvěle znějícími tituly, ovšem bez vzdělání. To platí i o ekonomii. Stále častěji pozoruji, jak se mnozí politici, novináři a často i ekonomové snaží popřít úplné základy ekonomie.
Tomu, že se dají peníze neomezeně tisknout, snad už věří většina Američanů. Většina Evropanů pro změnu asi nevěří základnímu faktu, že existuje vztah a mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti.
Vlastně se jim nelze divit. Svět je tak zvrácený, že základní zákonitosti skrze státní zásahy popírá. Zatímco v USA vedlo pandemické přerušení výroby ke skoku nezaměstnanosti, v Evropě kvůli státní pomoci nezaměstnanost roste jen velmi pomalu.
Evropský socialismus je cítit už i v chování firem
Americké firmy se dramaticky snaží osekat náklady a nahradit lidi technologií. Vědí, že ti, kteří to neudělají, budou v budoucnu padat, zatímco ti modernizovaní budou růst. Připravují se na růst ve tvaru písmene „K“. Tím chtějí říct, že se polovině modernizované ekonomiky povede a poroste a druhá polovina bude dál padat.
Evropské firmy se tak nechovají. Žijí ve světě, kde na vše existuje dotace a nějaké evropské pravidlo a formulář. Ruka státu je na každém kroku. Potřeba snažit se a konkurovat je daleko menší než v Americe. Za vše mluví třeba náš Program Antivirus. Ten k 4. lednu 2021 už podpořil 65 998 firem, mezi 910 812 zaměstnanců rozdělil 24,5 mld. Kč. Ano, zachránil mnoho pracovních míst, ale za cenu toho, že nám ujel vlak moderních technologií, přebývají lidé tam, kde nemají do čeho píchnout, a chybí tam, kde jsou třeba. Ekonomika neprošla nutnou změnou.
I v Americe mají ale státní zásahy do ekonomiky. Netroufám si však tvrdit, že lepší. Tam chystají něco, co by vlastně šlo zařadit do kategorie peněz shazovaných mezi „prostý lid“ z vrtulníku. Chystají další obří fiskální balíček.
Někteří teoretici tvrdí, že díky tomu ožije spotřeba a ekonomika se tím nastartuje. Tato představa ovšem dostává trhliny, když si uvědomíme, že podle Stanfordské univerzity nešla předchozí podobná pomoc státu na záchranu lidu a nastartování ekonomiky, nýbrž ze 70 % směřovala na splacení dluhů domácností a na úspory. Spotřeba rostla jen zanedbatelně. Zkrátka pomoc nešla těm, kteří ji vážně nutně potřebovali. A o tom je celá tato pandemická „záchrana“ planety. Rekordní množství peněz teče jinam, než by mělo. A to proto, že tok peněz neurčuje trh, ale úředník.
Už za rok plná zaměstnanost
Nová americká ministryně financí Janet Yellenová přitom tento týden prohlásila, že díky vládnímu balíčku bude v Americe už v roce 2022 dosaženo plné zaměstnanosti. Je zajímavé, jak bez povšimnutí to prošumělo veřejností. Politici i média buď neznají základy ekonomie, nebo se domnívají, že ekonomie minulého století už byla nadobro opuštěna ve prospěch moderní měnové teorie, která na vše odpovídá tím, že čím se vytiskne více peněz, tím lépe.
Klasická teorie minulého století ovšem varuje, že jakmile bude dosaženo plné zaměstnanosti, začnou růst ceny. Jinými slovy, politici si mají vybrat, zda chtějí nízkou nezaměstnanost a vyšší inflaci, anebo obráceně. Když víte, že nízká nezaměstnanost přináší hlasy, víte, jak se politici rozhodnou.
Pumpování peněz do ekonomiky se zatím projevilo „jen“ v rekordních cenách nemovitostí a cenných papírů. Jinými slovy, zatím z této politiky těží jen bohatí, a nikoli masy. Pokud bude dosaženo plné zaměstnanosti, bude to už o něčem jiném. Zdražovat budou i další položky. Už nyní Američané pozorují, že položky jako školné nebo zdravotnictví zdražují.
I v Evropě už inflace vystrkuje růžky. V prosinci v eurozóně ceny meziročně klesaly. Žádná inflace tu dlouho nebyla, to se ale změnilo v lednu. Zatímco trh počítal s tím, že ceny meziročně porostou jen o 0,5 %, v realitě rostly o 0,9 %. Kdybychom spotřebitelskou inflaci očistili o vrtkavé ceny potravin a energií, zjistíme, že inflace už roste o 1,4 %. Ano, to je zatím málo. Nicméně už se mění trend. Ceny již neklesají jako v minulém roce. Alarmující je přitom index světových cen potravin. Ten je nyní nejvýš od roku 2014. Přitom poslední rychlý růst cen potravin přispěl krom jiného k exodu mnoha lidí z Afriky. Nejde tedy jen o inflaci. Problém má přesah.
Není náhodu, že jsou americká inflační očekávání aktuálně nejvýš od roku 2014. Prozíravější investoři začínají chápat, že na světě je moc peněz. Jejich hodnota proto musí klesnout. Přemýšlejí, jak z toho ven. Nakupují proto téměř cokoli. Hlavně nechtějí mít peníze. Proto jsou v poslední době tak drahé akcie, ale třeba i bitcoin. I to je alternativa, ačkoli starším investorům připadá bizarní. Ti odvážnější si berou úvěry, protože z minula vědí, že inflace dluhy požere. Nechtějí proto ani dluhopisy. Chtějí akcie, i když jsou na rekordech a mluví se o cenové bublině. Očekávají totiž, že akcie porostou alespoň o inflaci.
Sice se říká, že odvážným štěstí přeje, tentokrát to tak být ale nemusí. S pandemií jsme v naprosto nezvyklé situaci. Možná, že jsou sázky na oživení předčasné. Pokud přijdou nepříjemné mutace viru a pokud se bude ekonomika znovu zavírat, ukázalo by se, že je tato investiční strategie předčasná a růst cen by se odložil. To ale dnes nikdo neví. A to je na spekulacích krásné a vzrušující.
