Příliš povyku pro jeden průzkum aneb Předčasná radost z pádu ANO z vládního piedestalu
Jednou to přijít muselo. Vývoj stranických a zvláště koaličních preferencí z poslední doby tomu napovídal. Nejdřív se začala zmenšovat propast mezi oblibou politického projektu Andreje Babiše a ostatními uskupeními, nyní se dokonce hnutí ANO poprvé po nějakých pěti letech ocitlo na druhém místě. Podle průzkumu Kantar CZ pro Českou televizi by ho o tři procentní body předehnala koalice Pirátů a hnutí STAN. Na místě je ale zdrženlivost.
A nejde jen o to, že tu mluvíme pouze o jednom průzkumu. Byť třeba nakonec opravdu o zlomovém. „Já k tomu v podstatě nemám žádný komentář,“ řekl druhý muž hnutí ANO Jaroslav Faltýnek během nedělních Otázek Václava Moravce, kde byl průzkum zveřejněn. To když během debaty ČT reagoval na otázku, zda „vyluxovali“ hlasy levice.
Evidentně to ale stejně nestačí. A pokud by stačilo, ANO by zase přišlo o své nynější koaliční a polokoaliční partnery: ČSSD a KSČM. Jim ale může pomoci nedávný verdikt Ústavního soudu, který se vydal na pole volebního inženýrství a vyzval ke zrušení většiny z toho mála většinových prvků v jinak poměrném volebním systému.
A oběma nyní malým levicovým stranám by mohl nahrát i model, který při úpravě volebního zákona prosazuje ANO. „Nejspravedlivějším modelem je jeden volební obvod – celá republika, jako je to na Slovensku,“ nastínil Jaroslav Faltýnek krásný nápad, jak nestabilní vlády udělat ještě nestabilnějšími a už tak rozdrobenou politickou scénu ještě víc fragmentovat. Přesně, jako na Slovensku.
Ale zpátky ke zmíněnému volebnímu modelu. Samozřejmě, je třeba ho brát s rezervou, podobně jako jakýkoliv jiný průzkum. Jakkoliv Kantar CZ bývá přesnější než ostatní, občas například vykazuje jistou náklonost k voličům z řad městských liberálů.
„S velkou pokorou vnímám to, že tady dochází k nějaké změně na politické scéně. Ale musíme si to všichni nesmírně odpracovat,“ opatrně na příznivé výsledky reagoval šéf hnutí STAN Vít Rakušan.
Jak už se ale několikrát v minulosti ukázalo, některé průzkumy působí i psychologicky. Jedním z důsledků bývá i to, že voliči potvrdí a podpoří něco, co vyplývá z průzkumů. A je jedno, jestli to odpovídá či neodpovídá skutečnosti.
Pokud například strana spadne pod hranici volitelnosti – tedy pod pět procent – o to víc se ji bojí volit a tím ji odkáží na politický hřbitov. Dočasně to poznali lidovci.
Anebo naopak, pokud najednou v průzkumu tuto hranici překročí, tak to pak potenciálním voličům dodá odvahy. Zelení by mohli vyprávět.
A potom je tu efekt vítězné strany. Když někdo vede, stává se pro určitou skupinou přelétavých, komfortních voličů volitelným. Což může být i důsledkem „nedělního“ volebního modelu. Tento typ voličů ale bohužel příliš nezkoumá, jak moc lepší taková alternativa je.
Možná se v hnutí ANO pádu z volebního piedestalu bát nemusejí. Protože jak v nedělní debatě na ČT ujistil Jaroslav Faltýnek: „Za námi je nějaká odvedená práce a konkrétní výsledky.“ Takže kampak s nějakými čísly.
