Školy v pyžamu aneb Ze zkušeností dětí, rodičů i učitelů z výuky na dálku
„A víte, že ta distanční výuka je na něco hodně dobrá?“ napsala mi jedna učitelka. „Navázali jsme s žáky netradiční individuální vztahy, máme víc času na jednotlivce, vysvětlujeme, píšeme si a poznáváme se daleko víc, než na co byl čas při hromadné výuce. Shodli jsme se – pedagogové i studenti –, že by bylo nejlepší, kdyby to takhle zůstalo.“
Téhož dne jiná paní učitelka poslala ministru školství slohovou práci svého žáka, v níž se říká opak: „Za pět minut bude osm a já jsem ještě v pyžamu – už ani nemá cenu, abych se z něj převlékal... Nedostatek pohybu, vypadávající spojení, ztráta režimu, všeobjímající lenost a ztráta motivace se něco učit...“
Děti ze ZŠ Vršovická na svém blogu k tomu přidaly ještě jeden postřeh: „Učit se doma je těžké, protože nás mnoho věcí rozptyluje. Může se nám sice dostat pomoci od rodiny, ta ale už mnohé zapomněla.“
Lepší známky
Stejně protichůdné jsou názory rodičů. Opět cituji za své korespondence: „Řekl bych, že (distanční výuka) je efektivnější. Syn se naučil pololetní látku zeměpisu za tři dny, dějepis za čtyři – oboje na vysvědčení za jedna...“ Výrazného zlepšení známek si všimli i jiní rodiče, ovšem připadá jim podezřelé – dá se vysvětlit i tak, že hodnocení je benevolentnější. Především ale vidí neblahé důsledky, kterých si pedagog při distanční výuce všimnout většinou nemůže: únava a nesoustředění už po několika málo hodinách u počítače, nedostatek pohybu, absence přirozených sociálních kontaktů. Péče o děti je náročná i za normální situace, ale opatření (nebo „opatření“) proti pandemii ji dělají násobně složitější. To se nemůže nepromítnout ani na atmosféře, v níž distanční výuka probíhá.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
