Petr Pešek: Fotbálek s Prymulou aneb Dvojí metr Andreje Babiše
Bývalému ministrovi zdravotnictví a nyní již i bývalému premiérovu poradci se podařilo vstoupit dvakrát do stejné vody, respektive do politické břečky. Po někdejším sedánku v uzavřené vyšehradské restauraci se vypravil na fotbal. A to v den, kdy horoval pro zpřísnění restrikcí včetně omezení kontaktů a pohybu lidí.
V obou případech ho to stálo funkci. Tentokrát šlo přitom o legální akci, účast omezeného počtu vybraných hostů byla povolena. Roman Prymula měl, podobně jako ostatní na sobě respirátor – na rozdíl od Vyšehradu – a čerstvý negativní test na koronavirus. Potud v pořádku a nemělo by to zapadnout.
Bylo tedy hodně na premiérovi, jak to vyhodnotí. Andrej Babiš se zachoval podobně jako minule. Po přívalu kritiky v médiích a na sociálních sítích se Prymuly zbavil, aby se „spravedlivý hněv“ lidu neobrátil i proti němu. Navíc plukovník-epidemiolog není zrovna dvakrát oblíbený.
Od premiéra to může být pochopitelný tah, zapadnout by ale neměl jeho dvojí metr. Jaroslav Faltýnek po zmíněné akci ve vyšehradské restauraci zůstal dál šéfem poslanců ANO (opustil jen funkci prvního místopředsedy hnutí, kde stejně zvažoval odchod). Milana Hniličku po účasti na večírku v Teplicích přinejmenším prozatím ponechal v čele Národní sportovní agentury, i když jej zprvu vyzýval k odchodu (Hnilička složil pouze poslanecký mandát). Nedávno se také objevily fotky paní Babišové s jejich dcerou z Dubaje – opět, nic nelegálního, ale v době premiérových výzev obyvatelům k odpovědnému chování…
Zpátky na Slavii. Roman Prymula si samozřejmě trošku naběhl, jakkoliv nespravedlivě to může cítit. Bylo to sice formálně v pořádku, ale na pozadí volání po přísnějším lockdownu netaktní a hlavně politicky netaktické. A pokud je tu nějaká další souvislost s Vyšehradem, je to nepoučitelnost.
A nebyl v tom sám. V pestré směsici hostů na VIP tribuně se objevil například i hradní kancléř Vratislav Mynář, který už má také jeden „koronavirový zářez“ z účasti na zabijačce v době restrikcí. Neboli i tady zafungovala jakási absence politického citu, což asi v tomhle případě není překvapením.
Za ideální asi nelze považovat ani přítomnost šéfa odboru ochrany veřejného zdraví na ministerstvu zdravotnictví (a zástupce hlavní hygieničky) Jana Marounka, i když i tady je to hlavně otázka politického citu.
Půvabný je každopádně způsob, jakým se kál šéf fotbalové Slavie Jaroslav Tvrdík: „Bylo to od nás morální selhání.“ Na jednu stranu sympatické, na druhou u člověka s takovou byznysovou i politickou zkušeností trošku zvláštní, že nedokáže dopředu odhadnout následky. Ale kdo si pamatuje na Tvrdíkův kajícný odchod – dokonce opakovaný – z funkce ministra obrany, toho asi nepřekvapí.
À propos, zápas Slavie s Leicesterem byl prý povedený, byť skončil bez branek.
