Vladimír Pikora: Tak socialistický plán pro důchody jsme ještě neměli!
V minulosti tu byla řada důchodových komisí. Připravily různé materiály. Ale z většího nadhledu bylo všechno úplně zbytečné, protože vše ztroskotalo na politicích. Jako zatím poslední počin, tedy v roce 2020, se proto objevil nápad vytvořit širokou komisi, v níž nebudou „jen“ ekonomové, ale i politici. To by ještě dávalo smysl, pokud by politici v komisi měli jakýsi zájem nějakou reformu financování důchodového systému odsouhlasit. Jenže tak tomu ani omylem nebylo. Namísto toho vše dostalo o dost jinou podobu, která mi připomněla známý výrok někdejšího ruského premiéra Viktora Černomyrdina: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“
A právě na komisi „pro spravedlivé důchody“ lze nádherně polopaticky ukázat, proč to v politice nefunguje, proč socialisté z definice nemohou mít tah na bránu a proč se jim nikdy žádná funkční reforma důvodů nepovede.
Už jen seznam jmen a profesí v komisi byl průšvih na první pohled. Už jsem byl na mnoha ekonomických konferencích včetně těch zaměřených na důchodovou reformu, ale mnoho jmen z komise jsem v životě neslyšel a o důchodech jsem od nich nic nečetl.
Opravdu aktivní v této oblasti byli za posledních deset let jen zhruba čtyři lidé z více než čtyřiceti členů komise. Troufnu si tedy tvrdit, že minimálně 80 % členů komise o tomto tématu před založením komise nic nevědělo. A taková skvadra hodlá rozhodovat o vašich důchodech a budoucnosti.
V rámci seznamu jmen jsou dva lidé bez akademického titulu a jeden pouze s titulem bakalář. To jsou ti nejlepší experti z nejlepších v celé zemi, kteří mají státu radit? Nic proti lidem bez formálního vzdělání a akademických titulů – většina světových miliardářů takové formální vzdělání vůbec nemá a svými miliardami dolarů své schopnosti prokázali jednoznačně. Ale tady se nebavíme o podnikání, ale o tom, že stát si má vybrat skutečné profíky v dané oblasti (když už do ní chce fušovat, což samo o sobě není žádné terno). A právě dosažené vzdělání a praxe v oboru jsou k tomu státu jediným rozumným použitelným klíčem pro výběr.
Namísto toho na seznamu jsou zástupci Gender Studies, o.p.s., či Česká ženská lobby, z.s. Ti něco vědí o důchodových reformách? Co to je za výsměch odbornosti? A kde je mužská lobby? Ne že by spravedlivost byla kompatibilní s rovností – ale když už tedy komise byla plánovaná jako „rovná“, pak kde je ta rovnost, když v ní mají své lobbisty pouze ženy?
Že sestavení komise není vyvážené ani odborně, ani politicky, bylo jasné hned na počátku. Komise táhla doleva jak komsomol. O jejím značném tíhnutí k socialismu v průměru za všechny její členy svědčí dotazy a hlavně odpovědi z dotazníku, se kterým se komise krátce po zahájení své činnosti vytasila na své členy:
Na dotaz "Považujete za spravedlivé, aby lidé pracující v náročných profesích odcházeli do důchodu dříve?" byly následující odpovědi: 26x ANO, 6x NE, 3x jiné. Všimněte si, že hned v úvodu své existence se ani tak jednoduché věci, jako je dotazník, neúčastnili všichni členové komise. Aneb od začátku se na práci vybodli. Odpovídalo jen 35 lidí.
Byli za svou ne-práci placeni? Nikde se o tom nic veřejně neuvádí. Tedy nejspíš nebyli. V takovém světle ovšem jejich ne-práce dává hluboký smysl. Proč by se snažili, když z toho nic neměli? Aneb socialistické uvažování, že všichni jsme si rovni a že je „správné“, aby jedinec svou práci obětoval pro kolektiv, teď samo sebe střelilo do vlastní nohy a předvedlo, k čemu v praxi vede.
A máme tu další dotaz: "Domníváte se, že by mělo být zavedeno povinné spolufinancování doplňkového penzijního spoření zaměstnavateli, a to především u náročných profesí?" Odpovědi byly: 24x ANO, 8x NE, 3x jiné.
Moje odpověď by byla pochopitelně NE. Zaprvé tím, že problém s faktem, že v důchodovém systému není dost peněz, přehodíme na zaměstnavatele, vskutku tím víc peněz nevytvoříme.
Zadruhé výpalné od státu vymáhané na zaměstnavatelích, nejproduktivnějších lidech každé ekonomiky, je principiálně nepřípustnou krádeží a nátlakem: Netuším, jak by fakt, že zaměstnavateli prodražíme a ztížíme zaměstnávání jeho zaměstnanců, mohlo tyto zaměstnance učinit bohatší, tedy naspořit jim víc na důchod. Zaměstnavateli tím vzkážeme jediné: Dáme mu silnou motivaci zaměstnance propustit, případně jim snížit mzdu.
Další dotaz zní: "Jste pro postupné zvýšení minimálního pojistného OSVČ tak, aby jeho výše odpovídala po 40 letech placení pojistného důchodovému nároku alespoň ve výši (např.) 80 % průměrného starobního důchodu?" Odpovědi byly: 22x ANO, 9x NE, 4x jiné. Aneb jak potrestat lidi, kteří coby OSVČ od státu nic nechtějí, nečekají žádné zaměstnanecké výhody, nemohou si povětšinou dovolit ani být nemocní, aby jim nezkolabovala jejich živnost, touží po jediné věci: Aby jim stát šel z cesty a mohli se o sebe postarat sami. A tím se v očích komise tak strašlivě provinili, že je třeba je dodatečně zdanit.
A tak bychom mohli pokračovat. Komise se zkrátka hned na začátku shodla, že chce prosazovat socialistická řešení proti sprostým kapitalistům.
Paraziti bývají často poměrně prozíraví, protože si hledí svého hostitele zachovat při životě, aby měli dál organismus k parazitování. Socialisté tak prozíraví nebývají. Ti si svého hostitele, který je živí, zničí docela.
