Připravte si šrajtofle, mejdan skončil. Vláda by měla obyvatelům nalít čistého vína a oznámit jim brzký růst daní
Česká republika nejen nezvládá boj s koronavirem, ale vláda Andreje Babiše zemi stahuje i do dluhové propasti. Podle Národní rozpočtové rady České republice hrozí, že na takzvanou dluhovou brzdu narazí již v roce 2024. Podle všeho bude nezbytné přistoupit k razantní konsolidaci veřejných rozpočtů a zásadně zvýšit daně.
Ve volebním roce je to takřka kacířské prohlášení, které přichází pro vládu – a především pro premiéra Andreje Babiše a ministryni financí Alenu Schillerovou - v nejméně vhodnou dobu. Ta potřebuje nyní voliče uplatit, aby se udržela u moci. Nicméně i kdyby se tak stalo, Česko se tvrdé realitě a stejně tvrdým opatřením nevyhne. Nepřijdou letos, ale začnou se plánovat hned po uzavření volebních místností. A co udělá nová vláda, s Babišem i bez něj? Bez milosti a skrupulí si vezme rozfofrované peníze zpět. Nebude mít totiž na vybranou.
Na úvod pro jistotu zopakujme, že dluhová brzda stanovuje hranici v poměru veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu, při jejímž překročení musí vláda předložit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu a fondů. V naší zemi je tato brzda stanovena na úrovni 55 procent hrubého domácího produktu. Přitom Alena Schillerová nedávno uvedla, že veřejný dluh Česka by na konci letošního roku měl činit 45 procent. Pro úplnost dodejme, že na konci roku 2019 to bylo jen necelých 30 procent.
Jistě, ekonomiku loni i letos drtil covid. Je potřeba ji stimulovat a je jasné, že kvůli lockdownu a uzavřeným firmám vypadávají státu příjmy a musí vynakládat prostředky na podporu zaměstnanců. Tyto výdaje či ušlé příjmy však v nově vytvořených dluzích netvoří jejich hlavní část, do kterých už nyní vláda započítá leccos. Vedle toho navíc sněmovna odkývnula zrušení superhrubé mzdy, díky čemuž stát musí letos oželet zhruba 80 miliard korun svých příjmů. Úplně zbytečně. To byl čirý populismus. A když už jsme u podpor podnikatelů či uzavřených provozoven, hovoříme tu o pouhém zlomku toho, co by dotčené subjekty skutečně potřebovaly. Naopak desítky miliard se vyhazují za nesmysly. Pro úplnost dodejme, že za špatnými průběžnými čísly o rozpočtu stojí i strach lidí, kteří omezili útraty a doma sedí na penězích. Soudě podle aktuálního dění však ještě nějaký ten pátek na nich budou sedět i nadále.
Obávám se, že ekonomické oživení Česka se nedostaví ani letos. Ekonomika neporoste a nebo pokud ano, tak velmi málo. Stát tak vybere méně peněz na daních a zvýší se jeho dluhy. Vláda pak bude postavena před úkol, kde peníze sehnat. Zatím nám je půjčují finanční trhy za relativně dobrých podmínek, ale ty nemusí trvat věčně. A co potom? Vláda bude muset uklízet ve vlastním domě. Řešením pak bude osekání sociálních dávek nebo důchodů, což je fakticky nemožné a nebo hledáním nových zdrojů rozpočtu. A to není nic jiného než zvýšení stávajících daní nebo zavedení nových. Mějme na paměti, že bude potřeba najít každoročně řádově desítky miliard korun nových zdrojů. A můžeme se tedy dohadovat na co vláda sáhne. Zvýší daně firmám, osobám samostatně výdělečně činným či zaměstnancům? Zvýší daň z přidané hodnoty či spotřební daně? Zavede bankovní daň nebo jiné sektorové daně či jiné? Obávám se, že ve hře je všechno a navíc to bude bolet všechny. Nyní jde jen o to, kdy se tak stane a jak se to zdůvodní.
Jisté je, že před volbami vláda nic takového říkat nebude. Vystačí si s argumenty, že okolní země jsou zadlužené mnohem více a že jsme šampioni. To už přitom není pravda. Ale jak říci babičkám, lidem s nižším vzděláním či méně příjmovým skupinám, že jim stát sice dal něco zadarmo nebo jim poskytl dávky, ale teď mu ty peníze chybí a bude je potřebovat zpět? To je a bude hlavní rébus nadcházejících voleb. Ať podzimní hlasování dopadne jakkoliv, jisté je jedno, všichni budeme v dalších letech platit a ne málo. Státní pokladna je vyžraná do dna a teď jde o to, kdo si z toho udělá volební tahák a komu zůstane v rukou černý Petr.
