Petr Havlík: Česko v područí sobeckých buranů. Babiš si říká, co chce. Zeman si dělá, co chce
Česko má svérázné vůdce. Premiér si říká, co chce, bez ohledu na to, co mohou jeho výroky způsobit, a chřadnoucí hlava státu si dělá, co chce, bez ohledu na cokoliv. Traduje se, že nejlepší vládou bývá taková, o níž vlastně ani nevíme, která bez okázalé pozornosti slušně a dobře spravuje věci veřejné, která jako správný hospodář dbá na účelné, rozumné a užitečné nakládání s veřejnými zdroji, tedy s penězi daňových poplatníků. Stát funguje, umí pomoci potřebným a neomezuje spoluobčany žádným zbytečně zatěžujícím způsobem. Přiznejme si, že k tomuto stavu máme velmi daleko, a to bez ohledu na dnešní covidový stav.
Naše euroatlantická civilizace, ke které snad stále ještě patříme (i přes námluvy východních říší), se hlásí k odkazům antického humanismu a ke svým judaisticko-křesťanským kořenům. Již Aristotelés se shodoval s Platónem v tom, že demokracie má dva základní principy, tím prvním je svoboda a tím druhým spravedlnost. To ovšem neznamená, že předseda vlády si může říkat, co chce, a prezident země dělat, co chce. To totiž zavání mocenskou svévolí, která je vlastní vládě oligarchie. Vládu práva nahrazuje diktát vyvolených. Je to taková soft totalita, skrytá, rafinovaná a nesmírně devastující celou společnost. Arogance moci posouvá svoje limity. Oba hlavní protagonisté nám sdělují jednoduchou zprávu – když jste si nás upekli, tak si nás i snězte.
Některé provokace vypouštějí zcela záměrně, aby tím alespoň na čas přebili jiná, závažnější a hrozivější témata. Média mají potravu a lid se v tom utápí. Nikdo pak nevěří nikomu a ničemu. Kritici jsou zbabělci, kteří nikdy nepostavili ani psí boudu a závidí našemu tandemu jejich genialitu a úspěchy. Tedy prý. Pak se z děravé státní kasy někomu trochu přisype, aby byl onen pověstný klid na práci. Tou prací je boj o interpretaci reality, aby jim umožnila přežít nejlépe do podzimních voleb a pak ještě dál. Zlo má velký akční rádius a šíří se podobně jako dnešní virová pandemie. Jsou i tací, kteří díky tomu v dnešní nouzové době slušně profitují, zvláště jednomu mega holdingu a jeho kumpánům to hezky šlape.
Čeká nás hodně změn i poté, co skončí všechny lockdowny. Když někdo působí jako sobecký buran, chová se tak a ještě je na to pyšný, tak to nejspíše bude sobecký buran. A sobečtí burani se umí vzájemně podržet. Je to spolčení kumpánů, žádné přátelství tam nehledejte. To oni neznají, oni mají rádi jen sebe samotné a jsou opilí mocí a mamonem. Čím více rámusu je kolem nich, tím větší prázdnotu nabízejí. Poslední rok bude jednou důležitým studijním materiálem o tom, kam až lze klesnout. Každý další den tu pomyslnou hranici posouvá níže a níže. Náš stát však naštěstí stále ještě žije, i přes naše dva vládce, ne díky nim. To je zjevná pravda, kterou už ani Prchalové a Ovčáčkové nepřelakují. Někdy je to až k nevíře!
