Marek Stoniš: Státní monstrproces na obzoru aneb Odčítání lidu
Už samotný název státního monstrprocesu proti vlastnímu občanstvu, který vypukne tento týden, mi přijde podezřelý. Dá se lid sčítat (odčítat, násobit, dělit, odmocňovat?). Tedy krom toho, že konkrétně odčítání lidu provádí už rok svými chaotickými opatřeními naše best in covid Babišova vláda.
Proč tedy považuji současnou podobu „sčítání lidu“ za neobyčejnou hanebnost? Protože slouží především k nakrmení erárního Otesánka, který o nás ví všechno, a přesto chce vědět ještě více. A nadto se neštítí v roce 2021 k tomu v krajním případě otravovat lidi povinným vyplňováním papírových formulářů.
Zde stručné důvody mého odporu ke „sčítání lidu“:
Stát už ani nepředstírá snahu vymyslet si uvěřitelné důvody, proč by mělo být užitečné jeho formuláře vyplňovat. Na internetové stránce Sčítání lidu visí totiž v důvodu, proč má být akce užitečná, tyto dvě neuvěřitelné věty: „Získaná data mohou pomoci při plánování opatření, aby se v Česku žilo lépe, například při řešení nedostatku volných bytů, nabídky vzdělávání v místech, kde chybějí potřebné profese, nebo zavedení vlakových a autobusových spojů. Pomáhají při zajištění kapacit ve zdravotnických zařízeních nebo školkách při tvorbě protipovodňových opatření i hasičům při jejich zásazích.“ On na nás skutečně někdo zase chystá „opatření, aby se žilo lépe“? Lépe se bude žít jedině sčítacím úředníkům, kteří se roky a roky budou v pantoflích, s kafem u počítače hrabat v miliónech zbytných informací, zpracovávat do tabulek a analyzovat je, činit závěry a navrhovat opatření. A to do doby, než vypukne další „sčítání lidu“. Co na tom, že už díky přijatým opatřením budeme žít lépe, radostněji. Všude vůkol nás spousta volných bytů, vlaků, autobusů, škol, školek, nemocnic, rozkvetlých zahrad, šťastných dětí a uhašených požárů.
Ale abych nezapomněl. Lépe se bude žít také těm kamarádům kamarádů vládní věrchušky, kteří se na „sčítání lidu“ napakují tím, že pro ně vymyslí nákladné reklamní a osvětové kampaně, televizní spoty, vytisknou letáčky a budou předstírat, že jim jde opravdu o to, aby se sečetlo 99,9 procenta „lidu“.
Samozřejmě by se dala zpochybnit užitečnost odpovědí na téměř kterékoliv z kolonek ve sčítacím formuláři. Za všechny – je mi záhadou, jak se můj život v budoucnu zlepší, když bude dnes stát vědět, kde jsem se více než padesáti lety, tedy po narození, vynacházel. (No, bydlel jsem přece s maminkou a tatínkem…) Ale o to nejde. Především: Když už si o nás náš stát potřebuje za naše peníze něco zjišťovat, nechť vyhlásí akci Prohrabávání databází. Může si na to najmout jako mluvčí dosavadní mluvčí „sčítání lidu“ Jolanu Voldánovou a za ochotné asistence investigativních redaktorů z Kavčích hor prohrabávat desítky a stovky databází, registrů, a dokonce i využít veřejně dostupné informace, které o nás stát bůhvíproč schraňuje. Žádné hromadné „sčítání lidu“ tváří v tvář této hromadě dat není vůbec třeba.
S jedinou výjimkou: Sečíst náklady na „sčítání lidu“ a dát je k úhradě konkrétním lidem by nějaký užitek mít mohlo. Žilo by se líp.
