Ivermektin: Zázrak, který se nekoná. Vládní politici tlačí na lékaře a v Brně už podlehli

Paní Adéla rozbaluje pěnovou obálku, jež po třech týdnech konečně dorazila z Indie. Už ani nedoufala. Čtyři plata s drobnými tabletkami stála stejně jako poštovné. Antigenní test jí vyšel pozitivní, na PCR teprve půjde. Když se jí udělá špatně, vezme ivermektin hned, ačkoli její sestra, lékařka, jí to rozmlouvá.

Stejně tak lékař v pacientské skupině na Facebooku, k níž se přidala před několika měsíci: „Já bych to nevzal, ani kdybych onemocněl. Opravdu nemáme důkazy, že by ivermektin proti virům fungoval i mimo laboratoř. Žádná ze seriózních studií to zatím nepotvrdila,“ vysvětluje ve svém příspěvku Martin Miko, francouzský kardiolog slovenského původu.

Kromě kardiologie se věnuje také dějinám medicíny a píše články o historii léčivých přípravků. „Ivermektin, který se používá už od 80. let 20. století, je samozřejmě úžasný vynález v léčbě parazitárních onemocnění a jeho objevitelé Ómura a Campbell za něj v roce 2015 získali Nobelovu cenu v oblasti fyziologie a medicíny. Je to látka, již produkuje bakterie Streptomyces avermectinius. Chvíli vypadal velmi slibně i v boji proti virům: Na tkáňových kulturách v laboratoři měl výborné výsledky, brání množení virů. Koronavirus zlikviduje za 48 hodin, jenže ve vysokých koncentracích, jakých v těle těžko dosáhnete.“ Doktor Miko s údivem sleduje nadšení, které lék vzbudil nejprve na Slovensku a nyní i v Česku. Ve Francii ani v Německu se totiž nepoužívá.