Z krizového manažera bachařem: Covidový rok dal Janu Hamáčkovi šanci předvést, co umí. Bohužel ji nevyužil
Před Velikonocemi zveřejnil ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček naléhavé poselství: „Lidi, neblázněte, zůstaňte o svátcích doma, i když bude krásně! Je brzy chodit na návštěvy a na koledu, cena by byla příliš vysoká. Vydržme to, prosím. Pomlázku si užijeme příští rok.“ Za připomenutí stojí těch pár vět proto, že je Hamáček napsal na Twitter sice před Velikonocemi, ale už před těmi loňskými. Není divu, že když letos přišla jeho ČSSD s výzvou „Obětujme březen, porazíme covid!“, aby obhájila zatím nejtvrdší vládní zákazy a nařízení, klepali si mnozí na čelo. Paradoxně tak ovšem Lidový dům sám ve zkratce výstižně popsal ne právě úspěšné roční působení svého šéfa v boji proti koronaviru.
Uplynulých dvanáct měsíců bylo pro Jana Hamáčka jako jízda na horské dráze. „Z nevýrazného předsedy živořící ČSSD se stal jedním z nejviditelnějších politiků, který opakovaně zastínil i do té doby suverénního premiéra,“ napsal jsem o něm loni v dubnu. V té době byl fenoménem Hamáčkův červený svetr a jeho vesměs konkrétní, srozumitelná a rázná vyjádření na tiskových konferencích, jimiž se diametrálně odlišoval od chaoticky blábolícího premiéra Babiše a submisívně ukňouraného ministra zdravotnictví Vojtěcha.
Už před červeným svetrem na sebe Hamáček poprvé upozornil v polovině března, když na tiskové konferenci po vyhlášení nouzového stavu a prvních přísných omezení odpovídal na otázku, jaký nejvážnější postih hrozí lidem, kteří by vládní nařízení nerespektovali: „Těm lidem hrozí to, že někoho nakazí, on pak umře a jim to bude celý život líto.“ V dané chvíli, kdy nikdo nevěděl, co přijde, a televize v jednom kuse vysílaly hororové záběry z italských nemocnic a márnic, ta slova fungovala.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
