Karel Steigerwald: Vláda vydrží nebo ne. Už je to jedno
Co bude, občané? Vláda to doklepe do voleb. Nebo se udusí dřív? Ani úspěch v potlačování pandemie by ji nevysekal z potíží, i kdyby nějaký měla. Virus za úpadek vlády nemůže, úpadek zraje už dlouho. Skládá se vrstva po vrstvě, z malicherností i vážných věcí. Gigant se dlouho zdá být neotřesitelný, je suverénní a náhle stojí jako nevěřící Ceauşescu na balkóně před davem ještě nedávno milujících poddaných, který řve: Táhni už. Než se Ceauşescu vzpamatuje, zastřelí ho.
Komunisti vyrazí vypálit Zámek. Už gigantovi nedají důvěru, koketují s jeho pádem. Myslí si, že by jim to pomohlo ve volbách. Sejmou vládu miliardáře. Sedm let mu sekundovali, teď zkusí zrychlený opak. Druzí z vládní party, ČSSD, nezkusí ani to. Věří raději na zázrak. Obě tyto strany by rády podpálily Babišův příbytek, ale je pozdě, už hoří u nich doma. Po koalicích miliardáře s levicí je veta a jiné nejsou k mání.
Vyžírkové, kteří u Babiše lovili útržky moci a státních peněz, se rozběhnou za novými cíli. Idealisté, kteří ještě listují v Marxovi či Leninovi, vytvoří bizarní maličká uskupení snílků a politických úchyláků. Nabídka pojďte s námi do ráje rovnosti a spravedlnosti bude v lidstvu cirkulovat dál, ale kormidlo štěstí převezmou jiní. Na slib rájů už komunisti nachytají jen blázny, i kdyby Babiše fakt povalili. Věru kuriózní krása. Komunismus, vítěz nad miliardářem, sám zmírá. Miliardář v rudém Parnasu vždy představoval zlosyna s drápy. Dnes je to věrný komunistů druh. Potřebuje je jako oni jeho. Něco mu nějak vypovědí, ale šli by s ním zas. Dneska se vládne divně.
Havlíček a elektrárna
Havlíček vysvětluje veřejnosti, jak chce pomocí Rusů snížit cenu a ošidit účastníky konkursu na jadernou elektrárnu. Jako by ti účastníci byli slepí a blbí. Takové šílené jednání má jediný smysl, ošidit české občany, ti slepí rádi trochu jsou, a Rusům tu stavbu dát. Také vykopl jaderného zmocněnce ing. Míla z naivně vylhaných důvodů. Ani lhát už se nedovede. Zemanovi lidi zahájili stavbu průplavu u Ostravy. Totiž jeho kousku, který má stejný smysl jako celý průplav. Babiš si není jist Zemanem, ale pořád neví, jak by na něho zaklekl. Potřebuje ho, ale bacha. I sčítání lidí, jež pravděpodobně má stejný smysl jako průplav, na potvoru selže. Vláda zas vypadá jako hlupák. Naplánuje si, kolik miliard dotací přidělí Agrofertu v příštích letech. I kdyby zůstala u moci, kolik takových miliard vůbec bude mít? Koncem listopadu 1989 diskutovali komunisti ve Vokovicích, kolik dotací přidělí chemickému průmyslu. Dole ve městě jim právě odplouvala moc. Podívat se na to nešli.
Kouzlo úpadku
Úpadek má své kouzlo. Někdo neví, že už moc nemá, jiný na ni čeká a nevidí, že mu už leží v klíně. Dědit po Babišovi bude peklo. Přesto bude někdo dědicem. Přijde nová doba, nové koalice a nové bezedné problémy. V Čechách si nikdo nevymyslí jiné Čechy, než tam jsou. Nikde nemají tak bizarní komunisty, nikde nežijí tak podivní demokrati.
Gottwald všem slíbil, že okrade všechny, jen je nechá na pokoji. To se líbilo, ale splnil jen první půlku slibu. Babiš slíbil korupčníkům, že vyžene všechny korupčníky. Korupčníci ho zvolili a teď se diví. Moc leží na zemi, zvedne ji ten, kdo nabídne vizi, naději a silný program. Čeká to opozici, Babiš nic dalšího už nedokáže. Co dokázal, stačí. Nevěřím ale, že ho potrestají. I tu kořist si nakonec ponechá. Tolik to připomíná rok 1989. Moc se drolí, kdo na její místo?
Piráti volali: Pusťte nás na ně. Zase zásadní převrat, pořád dokola. Omamné sny, ponurá praxe. Plynulý vývoj není Čechů osudem. Komouši, vidle do ruky a hurá na boháče.
