ČSSD volí Hamáčkovu linii. Zmizeli kritici spolupráce s ANO, sešup do politického propadliště pokračuje
Volební on-line sjezd ČSSD skončil bez překvapení. Delegáti většinově podpořili předsednickou linii Jana Hamáčka. Hlavní zprávou je vytěsnění kritiků spolupráce s Andrejem Babišem z nejužšího vedení, dosavadních místopředsedů Tomáše Petříčka, Michala Šmardy a Ondřeje Veselého.
Donedávna se k nim řadila i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. V poslední době však zjemnila rétoriku, potlačila svoje ambice a jasně se postavila za současného šéfa ČSSD. Zemanovy řady ve vedení posílil bývalý dlouholetý hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek.
Zbývající nová jména místopředsedů, exposlankyni Janu Váhalovou, starostu Hvozdné Josefa Říhu a šéfa okresní organizace Praha-východ Jana Tvrdého, téměř nikdo nezná, ale to není podstatné. Jejich jediným pojítkem je podpora předsednictví Jana Hamáčka.
Hamáčkova čistka
O čem volby vedení nejstarší české politické strany se 143letou historií vypovídají? Hamáček pokračuje v čistkách v zástupu svých oponentů a kopíruje tak počínání svého předchůdce Bohuslava Sobotky. Současný šéf však dotáhl tyto praktiky k dokonalosti, jelikož měl všechny místopředsedy na „seznamu“.
Hamáček všechno sází na jednu kartu, hop nebo trop. Využívá situace, že tábor jeho kritiků se nerozšiřuje, ale početně zůstává prakticky stejný. Už v době interního referenda ČSSD o účasti ve vládě s ANO před třemi lety získali její stoupenci nijak přesvědčivou většinu, když 40 procent účastníků se vyslovilo proti.
Odpůrci koalice s Andrejem Babišem nešetřili ostrou kritikou. Senátor Petr Vícha použil příměr sebevražedného skoku ČSSD z 15. poschodí, přičemž dnes letí na úrovní třetího patra. „Kdo má rád Babiše, tak volí ANO. Kdo ho nesnáší, nemá důvod volit nás, když ho držíme u moci,” prohlásil celkem trefně.
Nejhorší vláda v historii ČR
Bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček negoval Hamáčkova zbožná přání, že sociálnědemokratičtí ministři v krizi obstáli. Pád preferencí k pětiprocentní hranici tomu nenasvědčuje.
„Důsledkem činnosti téhle vlády je zmatek a chaos. Je to nejhorší vláda v historii samostatné České republiky. Patříme mezi nejhorší v počtu mrtvých, nakažených. Můžeme říkat, že za to může Babiš, ale my jsme v tom s ním a neseme za to spoluzodpovědnost,“ vymezil se Němeček.
Opticky sice Hamáček vyhrál poměrně výrazně, ale ve skutečnosti prošel v prvním kole jen těsnou většinou 140 z 270 odevzdaných hlasů. A to ještě Kateřina Valachová svojí kandidaturou ubrala hlasy Petříčkovi, a část delegátů nedala hlas nikomu.
Podpora Petříčka i Valachové byla do značné míry protestním hlasem proti Hamáčkově politice, kterou nelze považovat za úspěšnou ani s největším sebezapřením. Oba ve skutečnosti nemají v ČSSD příliš silnou pozici a nikdy ji ani nebudovali. Petříček si až příliš pozdě vzpomněl, že vláda s ANO je pro ČSSD zátěží, pokud ji do této doby přijetím ministerského křesla vyztužoval.
Petříčkovo vymezování vůči geopolitickým zájmům prezidenta Zemana, který si přeje jeho odchod z vlády a Hamáček mu naslouchá, bylo pro značnou část členské základny ČSSD spíše přitěžující okolností. Stejně jako jeho sázka na levicově liberální městské voliče, jakkoli je Hamáčkův příměr k „oranžové TOP 09“ přehnaný.
ČSSD svoje křesla neopustí
Nyní může Petříček na svoji „troufalost“ doplatit. Jeho kandidatura je vítanou záminkou pro Hamáčka, aby ho nahradil spolehlivým matadorem Lubomírem Zaorálkem, a svoje stoupence ve vládě rozšířil o Jana Birkeho v resortu kultury, jak se už nyní spekuluje. Oba jistě lépe vyhovují i Hradu, takže by Hamáček zabil dvě mouchy jednou ranou.
Jednobarevné vedení ovšem není zárukou, že obhájce předsednictví za půl roku přivede ČSSD do Poslanecké sněmovny, jak sebevědomě prohlašuje. Tuto záruku ale popravdě nezajišťovali ani jeho protikandidáti.
Hamáček všechno vsadil na pravolevý střet a zdůrazňoval, že ČSSD je dnes jediná demokratická levice. Může ovšem tato strategie uspět, pokud většinu jejích voličů hlavně seniorského věku vyluxovalo populistické hnutí ANO, a zleva agresivně útočí další „pravověrná“ levice KSČM?
Návrat ke standardnímu pravolevému střetu by jistě byl z hlediska politického soupeření žádoucí a přehlednější, ale byla to právě sociální demokracie, která ve vládě nechala vyklíčit bezideový populismus hnutí ANO, parazitujícího na jejím programu, a přispěla tak k rozbití standardních politických poměrů.
Pokud si dnes Hamáček stěžuje, že sociální demokraté „doplácejí na koaličního partnera, který má ve vládě většinu a v řadě případů nezvládá epidemii“, je to výlučně jejich problém. Stejně jako zjevný fakt, že si Babiš přisvojuje veškeré programové zásluhy. Zároveň má šéf ČSSD paradoxně jasno v tom, že řešením není vládu opustit.
„Bylo by totiž chybou ke covidové krizi přidat ještě krizi politickou. Sociální demokracie v těžké době občany neopustí,“ řekl vicepremiér vlády a ministr vnitra, a jistě myslel i na to, že v první řadě neopustí svoje vládní křesla.
Série volebních debaklů
„Vždyť mě znáte, jsem tu pro vás, já nás do té sněmovny na podzim dovedu,“ slíbil ve svém projevu závěrem Hamáček. Právě proto, že ho už znají, mají pravdu jeho kritici, kteří na sjezdu poukazovali na katastrofální volební výsledky.
Sérii historických debaklů pod Hamáčkovým vedením zahájila ČSSD v komunálních volbách v roce 2018. Zatímco v roce 2014 v nich získala 12,6 procenta hlasů, o čtyři roky později klesla na 5,2 procenta a přišla o polovinu mandátů. Hlavním poraženým byla i ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019, když propadla na 3,9 procenta a nezískala ani jeden mandát.
Sešup pokračoval i v krajských volbách o rok později, kdy sociální demokraté přišli o 88 mandátů z dosavadních 125. Vypadli z pěti krajských zastupitelstev a uspěli pouze maskovaní za koalici 3PK-Pro prosperující Pardubický kraj v čele s dalším kritikem vedení Martinem Netolickým.
Největším symbolem debaklu Hamáčkovy politiky je ztráta senátorského klubu, když ČSSD přišla v posledních volbách do Senátu v letech 2018 a 2020 o závratných 20 křesel, a jejich počet se smrskl na tři.
Jan Hamáček už prokázal, co umí. Nyní vsadil na pokračující povolební spolupráci s hnutím ANO, když do této doby vykryl všechny problémy premiéra Babiše, včetně prokázaného střetu zájmů. Pravděpodobnost, že se mu to po říjnových volbách podaří, se ovšem limitně blíží nule.
