Evropa v područí Turků: Ponížená Evropská unie skáče, jak Erdogan píská
Před pár dny se opět ukázalo, že vedení Evropské unie nadále ignoruje masivní porušování lidských práv v Turecku a opět ustupuje vydírání tureckého režimu. Během nedávné návštěvy představitelů EU v Turecku přivezli představitelé EU do Turecka mimo dalších peněz pro turecký islamisticko-nacionalistický režim i ponižující chování připomínající klanění vazalů osmanskému sultánovi, a turečtí islamisté dokázali submisivní chování vedení EU plně využít ve své mediální propagandě.
Když veřejnost sledovala oficiální záběry ze setkání představitelů EU s vedením tureckého režimu, tak si mnozi všimli „urážlivého“ odsunutí šéfky Komise EU Ursuly von der Leyenové na okraj setkání, kdy turecký islamistický prezident Erdogan seděl vedle níže postaveného předsedy Evropské rady Charlese Michela, zatímco Michelova „nadřízená“ šéfka Evropské komise Leyenová seděla během celého setkání sama bokem.
Někteří komentátoři okamžitě obvinili z „ponížení“ zástupců EU turecké hostitele. Ti se ovšem oficiálně ohradili a odmítli, že by takovýto koncept setkání byl jejich akcí. Naopak podle tureckého anglickojazyčného deníku Daily Sabah turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu řekl na tiskové konferenci, že celý koncept setkání byl proveden podle požadavku představitelů EU. Tedy že se sami představitelé EU takhle chtěli nechat ponížit.
Ať již je pravda o celé věci jakákoliv, tak je nepochybné, že vedení EU dlouhodobě ignoruje masivní porušování lidských práv v Turecku, mučení politických vězňů, pronásledování a věznění novinářů apod. Naopak vedení EU předává tureckým islamistům další a další miliardy euro, jako jistou formu výpalného a přísliby rozvíjení ekonomických vztahů, které ovšem v konečném důsledku jen pomáhají turecké islamisticko-nacionalistické vládě udržet se u moci tváří v tvář kolabující ekonomické politice tohoto režimu.
Vedení EU se nijak nezastalo tureckých prodemokratických politiků vystavených brutálnímu pronásledování a mnohdy i mučení ve věznicích islamisticko-nacionalistického režimu, a naopak vyjádřilo naději, že se budou vztahy EU s Tureckem (vedeným faktickou diktaturou Erdogana) dále zlepšovat. Turečtí islamisté a nacionalisté se tak musejí jen smát, že ať již dělají cokoliv, včetně vyhrožování válkou a anexí území členských státu EU, tak vedení EU bude jen mlčet a poníženě se klanět. Je dobré připomenout, že Turecko de facto již desítky let okupuje území členské země EU – Kypru, a vedení EU se tváří, jako by se nic nestalo.
Ovšem vlezlé chování vedení EU v Turecku plně nahrazuje sebejistá politika Číny. Nedávno totiž navštívil Turecko i představitel Číny, čínský ministr zahraničí Wang Yi, který na setkání s představiteli Turecka zdůraznil, že cílem Číny je vzdorovat jednostrannosti Západu a podporovat multilateralismus (tj. politiku vícestranných aktérů). Čína se v oblasti Blízkého východu a Evropy snaží posilovat svůj vliv a vytlačovat tak z oblasti USA.
Wang rovněž zdůraznil, že Čína usiluje o posílení své „strategické koordinace“ s Tureckem při podpoře „multilateralismu“, přičemž odmítá „unilateralismus“ Západu. Obě země by podle něj měly „chránit“ mezinárodní systém, jehož jádrem je „Organizace spojených národů“ a „mezinárodní řád založený na mezinárodním právu“, a „společně budovat společenství se společnou budoucností pro lidstvo“, píše ve své analýze izraelská nevládni organizace MEMRI (Middle East Media Research Institute).
V čínské politice budování ekonomických vztahů a tzv. projektu Nové hedvábné stezky představuje Turecko jednu z důležitých zemí umožňujících Číně pozemní kontakt s Evropou mimo území Ruské federace. I proto se čínské vedení snaží podporovat Turecko v jeho regionální politice, čímž se oslabuje jak pozice USA a EU, tak i pozice Ruska. Jako příklad může slouží snaha Turecka expandovat v oblasti Kavkazu a Kaspického moře.
Samotné Turecko se dostává do stále větších ekonomických problémů – utíkají z něj investoři, je zde problém s extrémní nezaměstnaností a logicky následujícím nárůstem chudoby běžných Turků. Byť zhoršující se ekonomická a společenská situace je prostým výsledkem dlouhodobé ekonomické politiky vládnoucího islamsiticko-nacionalistického režimu, ten se snaží odpovědnost svalovat na údajně zahraniční spiknutí a vyostřuje nacionalisticko-islamistickou propagandu, která vyzdvihuje výjimečnost Turecka tváří v tvář rostoucí ekonomické bídě.
