Čekání na záminku k válce: Ukrajina je absolutním středobodem ruské imperiální rozpínavosti
Koncentrace úderných kontingentů a vojenské techniky Ruska na ukrajinských hranicích a množící se případy ozbrojených střetů se separatisty v Doněcké a Luhanské oblasti znovu aktualizují osudovou otázku: Máme v dohledné době očekávat velkou válku?
Ne že by o ni na obou stranách nebyl zájem. Jak v Moskvě, tak v Kyjevě se nashromáždil nespočet problémů řešitelných obvykle jen válkou. Rusko prožívá dlouhodobý hospodářský úpadek (již deset let klesají příjmy obyvatelstva, zatímco se rozjíždí inflace), blíží se volby do Státní dumy, společnost se radikalizuje, jako neřešitelný se jeví problém zásobování Krymu sladkou vodou, Alexej Navalnyj trčí v Putinově hrdle jako kost, která se nedá spolknout ani vyplivnout. Dobrý Blitzkrieg by závažnost mnoha problémů zmenšil.
Také Ukrajina by se správné válce nebránila. I ona se zmítá v trampotách: za sedm let od okupace Krymu proces vnitřního sjednocení a vzniku politického národa příliš nepokročil. I ve stavu plíživé války zůstává Ukrajina silně fragmentovaná podle etnických, konfesních, jazykových, sociálních a jiných dělicích siločar. Slabý stát je značně zkorumpovaný a v moci různých oligarchických skupin. Pozice kdysi nadějného prezidenta Zelenského je oslabena natolik, že v jeho znovuzvolení sotvakdo věří. Vzhledem k faktickému zrušení Budapešťského memoranda, které „zaručovalo“ Ukrajině územní celistvost, tu byla silná páka opětovného jaderného vyzbrojení, leč tuto šanci Kyjev ani v nejmenším náznaku nevyužil. Válka by navíc posunula Ukrajinu na cestě k NATO.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
